11 Tcu 116/2024-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. V., rozsudkem pařížského trestního soudu (Tribunal Correctionnel de Paris), Francouzská republika, ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 2224491705, č. státního zastupitelství 19324000116, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem pařížského trestního soudu (Tribunal Correctionnel de Paris), Francouzská republika, ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 2224491705, č. státního zastupitelství 19324000116, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2021, byl D. V. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem nebezpečného napadení se třemi přitěžujícími okolnostmi s následnou pracovní neschopností nepřesahující 8 dnů, dále trestným činem účasti na organizované zločinecké skupině vytvořené za účelem přípravy trestného činu, který je trestán 10 lety odnětí svobody, trestným činem účasti na organizované zločinecké skupině vytvořené za účelem přípravy trestného činu, který je trestán nejméně 5 lety odnětí svobody a trestným činem nebezpečného napadení se třemi přitěžujícími okolnostmi s následnou pracovní neschopností přesahující 8 dnů podle článku 222-13, článku 222-13 AL26, článku 222-44, článku 222-45, článku 222-47AL, článku 222-12, článku 222-11, článku 222-12 AL.
24, článku 222-48, článku 131-26-2, článku 450-1 AL.1, AL.2, AL.3, článku 450-3, článku 450-5 francouzského trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění pařížského trestního soudu se D. V. předmětné trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že
dne 18. 11. 2019 v Paříži společně se spoluobviněným J. H. a za pomoci spoluobviněného P. D. fyzicky napadli poškozenou S. C. tak, že tuto ženu, která je aktivistkou proti royalistickému režimu v Thajsku, politickou uprchlicí a herečkou ve filmu, který odsuzuje současný politický režim v Thajsku, udeřili pěstí do obličeje a kopali ji do těla, přičemž jí roztrhli šaty, když tímto svým jednáním způsobili poškozené úplnou pracovní neschopnost trvající jeden měsíc, neboť této způsobili čelní modřinu, polookluzivní palpebrální hematom, subkonjunktivální krvácení, malární hematom, problémy s otevíráním úst a okohybnými nervy, ránu na zápěstí, zlomený nehet, 5cm ránu na koleni a hematom o průměru 7 cm na stehně. Obvinění V. a H. poškozenou napadli v okamžiku, když tato vycházela z pařížského baru ve společnosti svých přátel, načež jí udeřili, povalili na zem a zde ji dále fyzicky bili, přičemž oba útočníci byli po celou dobu útoku maskováni mikinami s nasazenou kapucí. Poškozené se posléze podařilo utéct zpět do baru, kde jí přišly na pomoc další osoby, včetně jednoho z jejích přátel – poškozeného N. W., který byl útočníky fyzicky udeřen poté, co poškozené přispěchal na pomoc, přičemž tomuto poškozenému útočníci svým jednáním způsobili úplnou pracovní neschopnost, jež podle lékařského znaleckého posudku trvala tři dny. Oba poškození, zejména však S. C., přitom byli již od počátku cílem útoku obviněných V. a H., zatímco spoluobviněný D. těmto při jejich jednání pomohl tím, že organizoval a financoval jejich cestu do Paříže, poskytl jim fotografie cílových obětí, tyto lokalizoval, hlídal je a celé napadení poškozených natáčel. Po zadržení obou útočníků, kteří měli za své jednání přislíbenu finanční odměnu každý ve výši 50.000 Kč, bylo u nich po provedené dechové zkoušce zjištěno ovlivnění alkoholem.
3. Dne 12. 12. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem pařížského trestního soudu (Tribunal Correctionnel de Paris), Francouzská republika, ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 2224491705, č. státního zastupitelství 19324000116, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2021, ve vztahu k osobě D. V. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů dne 6. 9. 2022 (viz č. l. 6 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu I podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr.
zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu jednak s přěčinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a jednak s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Z obsahu dotčeného cizozemského rozsudku je totiž zjevné, že odsouzený jednak vůči poškozené ženě jednal v úmyslu této způsobit těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr.
zákoníku (ježto jeho jednání mohlo u poškozené vést k déletrvající poruše zdraví, která by jí znesnadňovala obvyklý způsob života po dobu nejméně šesti týdnů a její stav vyžadoval lékařské ošetření), tohoto jednání se dopustil společně s další osobou a to pro politické přesvědčení poškozené, byť k dokonání tohoto činu nedošlo. Současně jednal vůči poškozenému muži v úmyslu ublížit mu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku (ježto jeho jednání mohlo u poškozeného vést k poruše zdraví, která by mu znesnadňovala obvyklý způsob života po dobu delší než sedm kalendářních dnů a jeho stav vyžadoval lékařské ošetření), tohoto jednání se dopustil společně s další osobou a to pro politické přesvědčení poškozeného, byť k dokonání tohoto činu nedošlo.
Odsouzený se přitom tím, že společně s další osobou fyzicky napadl jiného na místě veřejnosti přístupném, dopustil výtržnosti. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, jimiž je zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně zdraví, jakož i na nerušeném zajištění veřejného pořádku. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována nejen charakterem a povahou jednání, jehož se vůči poškozeným dopustil, ale též skutečností, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkových podstat hned dvou úmyslných trestných činů. Současně nelze pominout ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v letech 2012 až 2022 na území České republiky opakovaně trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení některých odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem pařížského trestního soudu, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti šesti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. V. příslušným soudem Francouzské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 1. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu