11 Tcu 118/2014-54
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 29. října 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky S. M. , a L. M. , rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 9 KLs 450 Js 3720/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 9 KLs 450 Js 3720/14, který nabyl právní moci téhož dne, byli S. M. a L. M. uznáni vinnými trestným činem závažné krádeže v rámci organizované zločinecké skupiny, a to S. M. ve 39 případech a L. M. ve 29 případech, podle německého trestního zákona, a byli odsouzeni každý k úhrnnému trestu odnětí svobody, a to S. M. v trvání tří (3) let a L. M. v trvání tří (3) let a šesti (6) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se S. M. a L. M. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době v roce 2012 a v součinnosti s dalšími osobami – zejména D. B. , T. H. , I. B. a L. R. , se rozhodli trestnou činností páchanou ve Spolkové republice Německo – krádežemi motorových vozidel, přívěsů a jiných věcí – si opatřovat nikoli jen přechodný zdroj příjmů. Za tím účelem nejméně v době od 22. 8. 2012 do 6. 11. 2013 na různých místech v S. a okolí, kupř. v areálu O. S. v S. , místní části Wehrsdorf firmy Land-und Transporttechnik Sohland GmbH, v O. S. v C. , v areálu v N. v E. –N. , místní části N. , areálu číslo ...... v S. , místní části H. a jinde a v nespecifikovaném počtu případů, se dopouštěli krádeží zejména hodnotných motorových vozidel, přívěsů a jiných věcí se záměrem tyto následně dopravovat do České republiky za účelem jejich zpeněžení. Do této protiprávní činnosti byli dále zapojeni zvlášť stíhaní P. N. , M. M. , A. M. , D. D. a P. K. , přičemž předmětná trestná činnost byla páchána ve vědomé součinnosti, kdy jednotliví pachatelé měli rozděleny konkrétní úkoly. Za tím účelem zvlášť stíhaný L. R. plánoval předem jednotlivé akce tím, že vyhledával zájemce o konkrétní vozidla a přívěsy a přiděloval vozidla potřebná pro provedení jednotlivých trestných činů, určoval obviněné k provedení konkrétních útoků a projednával s nimi jejich realizaci, v čemž jej částečně podporoval I. B. , který zajišťoval na hranicích na území České republiky přejezd hranice obviněnými, převážejícími odcizené zboží, a kteří mu krátce před přejezdem hranice oznamovali formou SMS svůj příjezd a úspěch jízdy, přebíral od nich, částečně společně s I. B. , kradené zboží, staral se o jeho odbyt a vyplácel pachatele jednotlivých útoků, kteří obdrželi vždy mezi 1000 Kč až 6000 Kč. L. R. obdržel vždy větší podíl ve výši minimálně dvojnásobku částky než jeho spolupachatelé. Odsouzení L. M. a S. M. a zvlášť stíhaní B. , H. a B. se vydávali střídavě z pověření L. R. před spácháním konkrétních skutků do Spolkové republiky Německo, aby zde vytipovali vhodná vozidla, popř. přívěsy a jiné předměty k odcizení a obhlédli případná místa činu.
Skutky blíže popsanými v bodech 1) – 15), 28), 31) – 40) rozsudku, na nichž se přinejmenším podílel odsouzený L. M. , byla způsobena škoda odcizením věcí minimálně ve výši 253.223 euro; skutky blíže popsanými v bodech 1) - 35), 37) - 40) rozsudku, na nichž se podílel odsouzený S. M. byla způsobena škoda odcizením minimálně ve výši 294.454 euro. Trestnou činností obou odsouzených byla rovněž způsobena věcná škoda ve výši cca 43.128 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení S. M. a L. M. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle § 205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení S. M. a L. M. se pro svůj majetkový prospěch dopustili majetkové trestné činnosti, kterou způsobili škodu velkého rozsahu na cizím majetku. Společenská škodlivost jejich protiprávního jednání je zvyšována i tím, že se tohoto dopouštěli jako členové organizované zločinecké skupiny, po dlouhém časové období a mnoha protiprávními útoky. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že oba byli opakovaně za úmyslnou trestnou činnost spáchanou jak v České republice, tak i v cizině soudně trestáni. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly již uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení S. M. a L. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2014
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík