11 Tcu 118/2024-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 22. 1. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. G., dříve O. K., rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. 253 Ls 404 Js 10294/11, při zahrnutí odsouzení z rozsudku Obvodového soudu v Kronachu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9218/08, ohledně kterého již bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 8 Tcu 174/2011 podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že se údaje o tomto odsouzení výše jmenovaného zaznamenají do evidence Rejstříku trestů, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. G., dříve O. K., rozsudkem Obvodového soudu v Gütersloh, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 501 Js 1111/21 8 Ls 203/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. 253 Ls 404 Js 10294/11, který nabyl právní moci dne 2. 12. 2011, byl L. G. uznán vinným pokusem trestného činu loupežného vydírání se zbavením osobní svobody, pokusem trestného činu ublížení na zdraví ve čtyřech případech v jednočinném souběhu s trestným činem odporu proti strážcům zákona v jednočinném souběhu s urážkou ve čtyřech případech, trestným činem neoprávněného vstupu s neoprávněným pobytem na spolkovém území ve třech případech a trestným činem obstarání falešných úředních dokladů, podle § 113 odst. 1, § 185, § 194, § 223 odst. 1, odst. 2, § 230, § 239 odst. 1, § 249, § 253 odst. 1, odst. 2, odst. 3, § 255, § 276 odst. 1 bod 2, § 22, § 23, § 52, § 53 německého trestního zákona a § 1, § 17, § 31, § 105, § 31 odst. 2 německého zákona o soudech pro mladistvé, za což byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 10 (deseti) měsíců, a to při zahrnutí odsouzení z rozsudku Obvodového soudu v Kronachu, Spolková republika Německo, ze dne 13.
3. 2009, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9218/08, ohledně kterého již bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 8 Tcu 174/2011 podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že se údaje o tomto odsouzení výše jmenovaného zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. 253 Ls 404 Js 10294/11, se odsouzený trestné činnosti dopustil tím, že: 1. dne 2. 5. 2010 kolem 6.45 hod. byl spatřen policisty H., N., K., U. a P. na silnici XY v XY, jak v podnapilém stavu vstupuje do vozovky jako chodec, aniž by věnoval pozornost provozu, čímž málem způsobil několik nehod s různými vozidly. Proto policisté K. a U. k němu přistoupili a rozhodli se ho kvůli jeho opilosti a zabránění dalšího ohrožení sebe sama zadržet a odvedli ho k služebnímu vozu. Odsouzený se tomu bránil a snažil se vyprostit. Když se mu to nepodařilo, prohlásil, že se jedná o zneužití státní moci. Poté, co byl odveden do služebního vozu, bil a kopal do přítomných policistů a snažil se je zasáhnout rukama a nohama a způsobit jim alespoň bolest. Rovněž křičel: „Jděte do prdele, vy hajzlové, zkurvysynu, já tě ojedu, ještě uvidíte“, aby urazil čest policistů. Jelikož se odsouzeného nepodařilo uklidnit a byl v policejním autě spoután, přesto se nadále snažil uvolnit a začal křičet. Rovněž se bránil zamýšlenému umístění do cely předběžného zadržení tím, že se snažil policisty kopat a bít. Poté usnul, a protože se jej nedařilo probudit, byla přivolána rychlá záchranná služba. Když jej probudili, začal opět křičet, bít a urážet přítomné policisty. Poté opět usnul a následně měl být převezen do nemocnice. Když se ho snažili spoutat na nemocničním lůžku, probudil se a znovu se pokusil o útěk. Během cesty opět křičel a urážel eskortující policisty H. a P. slovy: „Jdi do prdele, ty i tvoje matka, hajzle, rozsekám tě na kusy, tebe i tvou rodinu, dostanu tě, ty hajzle, uvidíš, jsi mrtvej, ty honibrku, dostanu tě“. Dále se snažil osvobodit a plivl směrem k hlavě policisty H. Odsouzeného se podařilo uklidnit až v nemocnici. Kolem 09:06 hod. byla zaznamenána koncentrace alkoholu v jeho dechu 0,64 mg/I,
2. v době od ledna do února 2011 se C. W. a odsouzený často hádali kvůli penězům. Dne 2. 3. 2011 dopoledne byl odsouzený s W. v jejím bytě na XY v XY, kde i toho dne ráno došlo k hádce. Poškozená W. odešla z bytu, aby odnesla do banky peněžní částku v celkové výši 6.800 euro. Když už byla na chodbě bytového domu, odsouzený ji chytil za kabelku, vtáhl ji zpět do bytu a strhl ji na podlahu. Věděl přitom, že poškozená má u sebe 6.800 euro, a požadoval po ní, aby mu peníze vydala, a chtěl s nimi utéct. Poškozená W. však odmítla peníze vydat a opakovaně požadovala, aby odsouzený byt opustil. Když znovu začala křičet, odtáhl ji na gauč a přitiskl jí na obličej deku. Přitom se znovu dožadoval jejich vydání se slovy: „Dej mi ty peníze!“. Přitom také zabránil poškozené, aby pokračovala v křiku, který by uslyšeli další lidé nebo aby opustila byt či zavolala další osoby o pomoc. Když si odsouzený uvědomil, že poškozené teče krev ze rtu, vzdálil se, ale zůstal v bytě. Poškozené W. se pak podařilo byt opustit a utekla i s penězi k sousedovi, svědku J.
3. Odsouzený je český státní příslušník. Rozhodnutím Obvodního úřadu Lichtenfels ze dne 22. 10. 2009 bylo pravomocně rozhodnuto, že pozbyl právo na vstup a pobyt podle zákona o všeobecné svobodě pohybu občanů Unie a byl mu zakázán opětovný vstup a pobyt ve Spolkové republice Německo po dobu 10 let ode dne vycestování. Přestože toto rozhodnutí znal, vstoupil na území Spolkové republiky Německo z jiných evropských zemí, a to v následujících případech:
dne 1. 5. 2010 vstoupil na území Spolkové republiky Německo a následně pobýval v XY do 5. 5. 2010. Dne 26. 10. 2010 vstoupil do Spolkové republiky Německo z jiné evropské země vlakem a následně se zde zdržoval až do 8. 2. 2011, a to převážně v XY u C. W., v jejímž bytě také bydlel. Po pobytu v USA dne 1. 3. 2011 odcestoval zpět do Spolkové republiky Německo a až do svého zatčení dne 2. 3. 2011 pobýval u C. W. v XY.
4. Protože odsouzený nebyl držitelem řidičského průkazu, v přesně nezjištěné době si opatřil na své jméno falešný řidičský průkaz ze Spojeného království, aby jej mohl používat v silničním provozu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. i nadále aplikuje ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (zaznamenáno do jeho evidence). V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. G. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 24. 9. 2022 (viz č. l. 20 spisu a opis z evidence Rejstříku trestů ze dne 12. 12. 2024 č. l. 22 spisu). Odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů loupeže podle § 173 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku, násilí proti orgánu veřejné moci podle § 323 tr. zákoníku, padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku).
Podmínka oboustranné trestnosti činu je pak splněna i ohledně odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Kronachu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 1 Ls 320 Js 9218/08, ohledně kterého již bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 8 Tcu 174/2011 podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že se údaje o tomto odsouzení výše jmenovaného zaznamenají do evidence Rejstříku trestů, pro skutek, v němž je spatřován trestný čin těžké loupeže podle příslušných ustanovení německého trestního zákona a německého zákona o soudech pro mladistvé, a jenž vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. G. se dopustil různorodé trestné činnosti, kterou proti jiné osobě užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, porušil zájem na nedotknutelnosti obydlí, užil násilí vůči orgánu veřejné moci v úmyslu působit na jeho výkon, opatřil si padělaný řidičský průkaz a mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil více útoky a na území Spolkové republiky Německo i na území České republiky byl v minulosti již vícekrát soudně trestán. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. G. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
II. Rozsudkem Obvodového soudu v Gütersloh, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 501 Js 1111/21 8 Ls 203/21, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2022 byl L. G. dále uznán vinným trestným činem profesionálně spáchaného podvodu ve čtyřech případech, ve dvou případech ve stadiu pokusu podle § 263 odst. 1, odst. 2, odst. 3 bod 1, § 73c, § 53, § 23 a § 22 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Předmětné trestné činnosti se odsouzený, v úmyslu si trestnou činností obstarávat nikoli jen přechodný zdroj příjmů, této dopustil tím, že:
v době od 15. 7. 2021 do 30. 8. 2021 byl zaměstnán u společnosti B. v XY v oddělení financí a účetnictví, kde získal znalosti o procesech v oblasti obsluhy zákazníků a zpracování příchozích a odchozích plateb. Věděl, že společnost A. S. C. S. SE, která patří do skupiny B., působí mimo jiné jako poskytovatel logistických služeb a správce pohledávek pro společnost B. GmbH a dodává její produkty do lékáren, nemocnicím a velkoobchodům, a dále spravuje fakturaci společnosti B. GmbH. Zákazníci přitom platí výhradně na účty společnosti B. GmbH.
Z toho důvodu si odsouzený dne 19. 8. 2021 pod názvem společnosti B. E. UG otevřel účet IBAN: XY u Commerzbank Gütersloh a účet IBAN XY u Solaris Bank AG. Dne 23. 8. 2021 si zaregistroval doménu „XY.COM“. Ta měla být co nejvíce podobná skutečně existující doméně „XY.com“, kterou společnost A. S. C. S. SE používá pro kontakt se zákazníky v oblasti správy pohledávek. Poté rozeslal falešné faktury s tím, že změnil bankovní údaje na své vlastní a faktury zaslal prostřednictvím domény a e-mailové adresy zřízených speciálně pro tento účel.
Následně spáchal tyto činy:
1. dne 31. 8. 2021 zaplatila společnost U. d. S. na účet odsouzeného u Commerzbank AG částku 174.155,01 euro, přičemž zaměstnanec nemocnice odpovědný za platební příkaz se zřejmě domníval, že platí fakturu od společnosti B. GmbH, a použil údaje účtu odsouzeného u Commerzbank, které tento uvedl na faktuře. Poté, co odsouzený obdržel peníze na svůj účet, pokusil se je převést po částkách ve výši 50.000 euro na svůj účet u N26 Bank nebo na svůj účet v České republice. Tyto převody však nebyly provedeny. Poté vybral z bankomatu 1.000 euro, z nichž 600 euro bylo u něj nalezeno při jeho zadržení, 2. odsouzený zaslal dva dobropisy společnosti C. GmbH, která se dne 1. 7. 2021 sloučila se společností B.-M. S. GmbH & Co. KGaA, společnosti S. K. E. GmbH, čímž se společnost B.-M. S. GmbH & Co. KGaA cítila povinována převést dne 31. 8. 2021 na účet odsouzeného u Solaris Bank částku 117.894,28 euro za účelem údajného vyrovnání pohledávky, 3. prostřednictvím e-mailové adresy XY.com zaslal odsouzený dne 25. 8. 2021 pod jménem N. W. e-mail švédské společnosti T. AB, v němž ji informoval o změně čísla účtu na nový účet, který založil. Přiložil osm faktur od společnosti B. pro společnost T. AB se změněnými údaji o účtu. Celková výše těchto faktur činila 17.640.398,06 euro. Vzhledem k tomu, že byla změna čísla účtu podezřelá, neprovedla společnost T. AB žádné platby, 4. dne 25. 8. 2021 rovněž zaslal e-mailem dvě fiktivní faktury od společnosti B. GmbH na celkovou částku 80.559,43 euro společnosti K. der S. K. - Z. Jelikož při rutinní kontrole vyšlo najevo, že toto došlé zboží již bylo uhrazeno, nebyly ze strany kliniky provedeny žádné platby.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. i nadále aplikuje ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (zaznamenáno do jeho evidence). V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. G. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 17. 5. 2022 (viz č. l. 4 spisu a opis z evidence Rejstříku trestů ze dne 12. 12. 2024 č. l. 22 spisu). Odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. G. se dopustil jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak charakterem spáchané trestné činnosti, jednak délkou jejího trvání. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. G. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 1. 2025
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu