U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. února 2006 v neveřejném
zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení
cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Z a m í t á s e návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na
zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České
republiky I.
H. , rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 10.
11. 2004, sp. zn. 7 Ls 22 Js 9763/04.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, který
nabyl právní moci dne 10. 11. 2004, byl I. H. uznán vinným naváděním k
falešné nepřísežné výpovědi podle § 153 I a § 26 trestního zákoníku Spolkové
republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání
dvou let, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce trvání tří
let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený I. H.
tím, že společně s odsouzenou B. L. v nezjištěné době po 4. 3. 2004, avšak
ještě na počátku března roku 2004, kontaktovali telefonicky známého L. G. z
P. u Karlových Varů a při návštěvě jeho bytu ho přiměli k tomu, aby z důvodů
opatření falešného alibi pro syna I. L. proti němuž bylo vedeno řízení u
Zemského soudu Hof, Spolková republika Německo, pro trestný čin vraždy,
nepravdivě vypovídal na policii v Plzni, že se s B. L. setkal dne 16. 3.
2003 v ulici W. C. , Spolková republika Německo, za účelem pohlavního styku,
přičemž měl G. dále vypovědět, že na dané místo dorazil ve 20:30 hod., svůj
vůz nechal na parkovišti, že však nezastihl B. L. doma, že na ni čekal za
domem a viděl přitom I. L. v době mezi 21:30 hod. a 21:45 hod. přicházet
domů, viděl rovněž v době mezi 23:30 hod. a 23:45 hod. přicházet domů O. K. ,
manžela B. L. , a že dům již nikdo neopustil, přičemž G. odjel z místa kolem
00:45 hod. Odsouzeným H. a L. bylo přitom jasné, že uvedené neodpovídá
pravdě. Podle zjištění soudu se dne 8. 3. 2004 L. G. a I. H. odebrali na
policii v Plzni, kde prvně jmenovaný uvedl výše popsanou nepravdivou výpověď.
Za odměnu získal L. G. osobní vůz zn. F. C. D. , uživatele I. H. , v
hodnotě kolem 70 000 – 80 000 Kč, přičemž však musel doplatit dvanáct
leasingových splátek á 3 600 Kč. Shora popsanou nepravdivou výpověď pak L. G.
opětovně uvedl dne 30. 6. 2004 jako svědek v hlavním líčení před Zemským soudem
Hof, Spolková republika Německo, v řízení týkajícím se I. L.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 19. 1. 2006 podle § 4
odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu
soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem
do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl Nejvyššímu soudu
České republiky doručen dne 30. 1. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny
zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku
trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České
republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se
do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České
republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle
právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu
a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud
Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do
evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako
na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že
odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem,
přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle
příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu
(návod k trestnému činu křivé výpovědi podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §
175 odst. 2 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst.
2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. Odsouzený I.
H. se dopustil úmyslného trestného činu směřujícího proti správnému zjištění
skutkového stavu v řízení týkajícího se závažné trestné činnosti, když navedl
svědka k uvedení nepravdy ohledně skutečností významných pro posouzení
okolností trestného činu vraždy. Kritérium závažnosti činu tedy naplněno je.
Nikoli však kritérium druhu uloženého trestu. Nejvyšší soud České republiky je
totiž toho názoru, že uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému
charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a vzhledem k
jeho konkrétní výměře postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky nevyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch