11 Tcu 122/2023-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 12. 2023 v neveřejném zasedání návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a
rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění
pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Ď., rozsudkem
Zemského soudu Tübingen, Spolková republika Německo, ze dne 8. 7. 2021, sp. zn.
5 Ks 32 Js 578/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu Tübingen, Spolková republika Německo (dále
jen „cizozemský soud“), ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 5 Ks 32 Js 578/21, který
nabyl právní moci dne 16. 7. 2021, byl M. Ď. (dále také jen „odsouzený“) uznán
vinným ze spáchání trestných činů vraždy podle § 211 odst. 2 skupina 3 varianta
2 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“), loupeže podle § 249 odst. 1
StGB, úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1 StGB a vyhrožování podle §
241 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem
uložen trest odnětí svobody na doživotí.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil
shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
večer dne 7. 1. 2021 mezi 21:23 hod. a 22:08 hod. zaklepal na dveře bytu
poškozené B. W. v obci XY a začal – bezprostředně poté, co ho poškozená
vpustila dovnitř – tuto tlouci svými pěstmi do oblasti hlavy. Mimo to
poškozenou rdousil.
Poté si dle svého předem učiněného záměru vzal EC kartu poškozené, její mobilní
telefon, mobilní část jejího telefonu k pevné lince, její klíče a peníze v
hotovosti, aby si pro sebe ponechal a používal přinejmenším EC kartu a peníze v
hotovosti.
Poté, co poškozené W. pohrozil, že ji zabije, pokud by informovala policii, byt
opustil.
V časných ranních hodinách dne 8. 1. 2021, pravděpodobně v 2:00 hod., se vrátil
do bytu poškozené W., která se již odebrala na lůžko, a pomocí klíče, který si
odnesl, si otevřel dveře a poškozenou W. rdousil do té doby, dokud nakonec z
důvodu nedostatku kyslíku nedošlo k jejímu úmrtí.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny
zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne
Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na
odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie
nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky,
jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a
je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený
je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu
Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i
podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů
vraždy podle § 140 tr. zákoníku, loupeže podle § 173 tr. zákoníku a
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky
zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr.
zákoníku, zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený totiž úmyslně usmrtil po předchozím uvážení
jinou osobu ve snaze zakrýt jiný trestný čin, proti jinému užil násilí v úmyslu
se zmocnit cizí věci a konečně sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil
platební prostředek jiného. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona
jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy.
Odsouzený se dopustil nejzávažnější trestné činnosti vůbec, neboť trestní
zákoník chrání lidský život jako nejdůležitější společenskou hodnotu a také
svým jednáním porušil právem chráněný zájem na ochraně před násilným odnímáním
movitých věcí, které má oprávněný u sebe či jinak ve své moci, jakož i zájem na
řádném fungování bezhotovostního platebního styku. Jde-li o druh uloženého
trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl
cizozemským soudem uložen trest odnětí svobody na doživotí, tedy nejpřísnější
druh trestu, jaký lze pachateli v demokratickém právním státu uložit. V
projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na
odsouzení M. Ď. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na
odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu