11 Tcu 122/2024-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska, Portugalská republika, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 1077/12.1TAPTM.S1, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2016, jímž bylo rozhodnuto o souběhu trestů jednak z pravomocného rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, kterým byl jmenovaný uznán vinným dvěma trestnými činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku, dále z pravomocného rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, kterým byl jmenovaný uznán vinným třemi trestnými činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku, jakož i z pravomocného rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, kterým byl jmenovaný uznán vinným dvěma trestnými činy padělání listiny podle článku 256 bod 1 písm. e), f), bod 3 portugalského trestního zákoníku, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a deseti měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Naproti tomu se zamítá návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska, Portugalská republika, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 1077/12.1TAPTM.S1, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2016, v části, v níž bylo rozhodnuto o souběhu trestů postupně uložených třemi rozsudky Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, podrobně specifikovanými v bodě I. tohoto usnesení, a to ve vztahu k trestnému činu křivé výpovědi podle článku 359 bod 1 a 2 portugalského trestního zákoníku, jímž byl jmenovaný uznán vinným rozsudkem Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, a tomuto trestnému činu odpovídající části úhrnného trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
1. Rozsudkem Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2014, byl P. M. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným třemi trestnými činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a jednoho měsíce.
2. Podle skutkových zjištění Hlavního obvodního soudu Portimăo (rozsudek ze dne 27. 9. 2013) se P. M. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že: 1) dne 19. 4. 2012 se v přesně nezjištěném čase mezi 08:45 a 17:00 hodin nechal P. M. společně s další spoluobviněnou osobou dovézt lehkými osobními vozidly se státními poznávacími značkami XY a XY do rezidence poškozené M. de L. A. de S. C. nacházející se v zástavbě XY, „XY“ v XY v obci XY, s úmyslem do ní vstoupit a zmocnit se majetku, který by se tam nacházel. Jakmile tam dorazili, oba obvinění vnikli oknem v obývacím pokoji do výše uvedené rezidence, přičemž k tomuto účelu rozbili okenice a zavírání řečeného okna. Následně zevnitř uvedené rezidence odnesli různé šperky, hodinky, elektroniku a oděvy v celkové hodnotě nejméně 11.285 euro,
2) dne 30. 4. 2012 se v přesně nezjištěném čase mezi 17:00 a 20:30 hodin, nechal P. M. společně s další spoluobviněnou osobou dovézt lehkými osobními vozidly se státními poznávacími značkami XY a XY do rezidence poškozené S. I. M. G. a poškozeného F. B. nacházející se v XY, XY, XY v XY, s úmyslem do ní vstoupit a zmocnit se majetku, který by se tam nacházel. Jakmile tam dorazili, oba obvinění vnikli oknem v ložnici do výše uvedené rezidence, přičemž k tomuto účelu rozbili příslušné zavírání okna, načež zevnitř rezidence odnesli různé šperky, fotoaparát a další předměty a cennosti v celkové hodnotě nejméně 703 euro,
3) dne 3. 5. 2012 se v přesně nezjištěném čase mezi 08:30 a 12:00 hodin nechal P. M. společně s další spoluobviněnou osobou dovézt lehkými osobními vozidly se státními poznávacími značkami XY a XY do rezidence poškozených R. R. da S. a E. A. da S. nacházející se XY, XY „XY“, XY, XY v XY, s úmyslem do ní vstoupit a zmocnit se majetku a cenností, které by se tam nacházely. Jakmile tam dorazili, oba obvinění vnikli oknem v ložnici do výše uvedené rezidence, přičemž k tomuto účelu rozbili příslušné zavírání okna, načež zevnitř rezidence odnesli finanční hotovost, cennosti a další předměty v celkové hodnotě nejméně 684 euro.
3. Následně byl P. M. rozsudkem Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2014, uznán vinným jednak dvěma trestnými činy padělání listiny podle článku 256 bod 1 písm. e), f), bod 3 portugalského trestního zákoníku a dále trestným činem křivé výpovědi podle článku 359 bod 1 a 2 portugalského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
4. Podle skutkových zjištění Hlavního obvodního soudu Portimăo (rozsudek ze dne 8. 1. 2014) se P. M. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 3. 5. 2012 kolem 11:30 hodin v XY v XY, při jeho zadržení policií pro veřejnou bezpečnost byla v jím řízeném motorovém vozidla nalezena bunda, ve které se nacházely doklady v podobě občanského průkazu č. XY s datem vydání 15. 7. 2009 v České republice na jméno P. M. a řidičského průkazu č. XY vydaného v České republice na jméno P. M., oba opatřené fotografií odsouzeného, přičemž tyto doklady také odsouzený použil k doložení své totožnosti před policejním orgánem. Předmětný občanský průkaz však byl shledán padělaným, jelikož tisk na pozadí byl odlišný od vzoru a podkladový papír dotčeného dokladu nesl vodoznak s motivy odlišnými od těch, které byly uvedeny na vzoru. Rovněž odsouzeným předložený řidičský průkaz byl policií shledán padělaným, jelikož reakce na ultrafialové záření a tisk na pozadí se lišily od vzoru,
2) následně po uvedeném zadržení byl P. M. s dalšími dvěma spoluobviněnými dne 4. 5. 2012 předveden před soudce v Portim?o, načež při svém prvním soudním výslechu, byť byl na počátku tohoto úkonu soudcem upozorněn na skutečnost, že nebude-li odpovídat nebo bude-li odpovídat nepravdivě na otázky, které mu budou položeny ohledně jeho totožnosti, bude z toho vyvozena jeho trestní odpovědnost, uvedl, že je P. M., narozený dne XY, syn J. a B., státní příslušník České republiky, což však byla totožnost odpovídající jiné osobě, zatímco skutečná totožnost odsouzeného zůstala nepotvrzená a tento tedy neuvedl pravdu.
5. Konečně rozsudkem Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, který nabyl právní moci dne 31. 12. 2014. 2014, byl P. M. uznán vinným dvěma trestnými činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců.
6. Podle skutkových zjištění Hlavního obvodního soudu Portimăo (rozsudek ze dne 22. 1. 2014) se P. M. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 10. 4. 2012 mezi 19:30 a 22:30 hodin vnikl v doprovodu další osoby do rezidence poškozených M. a Ch. P. v XY, XY, s úmyslem přisvojit si předměty a cennosti, přičemž za tímto účelem vypáčili vstupní dveře, načež si z této residence odnesli šperky, dva počítače, jeden mobilní telefon, jedny hodinky a jednu kameru v celkově hodnotě nejméně 10.000 euro,
2) v době mezi 12:00 hodin dne 8. 4. 2012 a 9:30 hodin dne 12. 4. 2012 vnikl v doprovodu dalších dvou osob do rezidence poškozeného V. T. na XY, XY, XY, s úmyslem přisvojit si předměty a cennosti, přičemž za tímto účelem vypáčili hliníkový rám dveří, načež si z této residence odnesli jeden televizor v hodnotě 299 euro, jeden DVD rekordér a 100 euro v hotovosti.
7. Následně bylo rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 1077/12.1TAPTM.S1, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2016, ve vztahu k osobě P. M. rozhodnuto o souběhu trestů postupně mu uložených třemi výše citovanými pravomocnými rozsudky Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, a ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM. Za tohoto stavu byl odsouzenému výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska uložen jeden úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let (namísto rozsudkem prvoinstančního soudu ze dne 9. 11. 2015 původně uloženého jednoho úhrnného trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, který tak byl dotčeným rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska k odvolání odsouzeného zrušen, resp. změněn).
8. Dne 20. 12. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení P. Mo. rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska, Portugalská republika, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 1077/12.1TAPTM.S1, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2016, jímž bylo rozhodnuto o souběhu trestů jednak z pravomocného rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, dále z pravomocného rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, a z pravomocného rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, byť toliko částečně.
10. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
11. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
12. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému Rejstříku trestů již dne 28. 12. 2021 (viz č. l. 80 spisu). Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Současně platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se v takovém případě jako na odsouzení soudem České republiky jen na část odsouzení, které se týká toho skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti řádně splněna.
13. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, následně určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na cizozemské odsouzení (resp. na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie) na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je přitom nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
14. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného P. M. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) cizozemského rozhodnutí, ve kterém je rozsudkem Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, spatřován trestný čin křivé výpovědi podle článku 359 bod 1 a 2 portugalského trestního zákoníku. Skutek popsaný pod bodem 2) rozsudku příslušného portugalského soudu spočívající v tom, že odsouzený při svém výslechu před soudcem dne 4.
5. 2012 po zákonném poučení ohledně své povinnosti uvést pravdivě svoji totožnost, uvedl, že je P. M., narozený dne XY, což bylo příslušnými justičními orgány Portugalska vyhodnoceno jako nepravdivé tvrzení, totiž není podle platné české právní úpravy trestným činem. Z příslušného spisového materiálu, zejména provedených lustrací v evidenci Rejstříku trestů a systému ECRIS, totiž jasně plyne, že odsouzený při tomto svém výslechu před soudcem portugalského soudu ohledně své totožnosti neuváděl nepravdivé skutečnosti, neboť se skutečně jedná (a v době předmětného výslechu, tedy dne 4.
5. 2012, jednalo) o osobu státního příslušníka České republiky jménem P. M., narozeného dne XY v XY, okres XY. V úvahu tak ohledně předmětného jednání nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení stran tohoto skutku popsaného pod bodem 2) citovaného rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 8.
1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, včetně tomuto skutku odpovídající alikvotní části celkově uloženého úhrnného trestu odnětí svobody v rozsahu dvou měsíců, zamítl.
15. Naopak jde-li o zbylé skutky popsané v rozsudcích Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, a ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, které byly právně kvalifikovány jednak jako tři trestné činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku, dále jako dva trestné činy padělání listiny podle článku 256 bod 1 písm. e), f), bod 3 portugalského trestního zákoníku a jako dva trestné činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku, lze konstatovat, že tato odsouzení se týkají skutků, které vykazují zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [konkrétně v případě rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo ze dne 27.
9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; v případě rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, pokračujícího přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku; a v případě rozsudku Hlavního obvodního soudu Portimăo ze dne 22.
1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku] a jsou tedy oboustranně trestné. Ze skutkových zjištění portugalského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený v případě jednání, jímž byl uznán vinným rozsudky Hlavního obvodního soudu Portimăo ze dne 27. 9. 2013 a ze dne 22.
1. 2014, více dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) společným jednáním s další osobou přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil tím na cizím majetku větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč]. Současně odsouzený tímto svým jednáním za užití násilí při překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí, neoprávněně vnikl do obydlí jiného ve smyslu § 133 tr.
zákoníku. Naproti tomu v případě jednání, jímž byl uznán vinným rozsudkem Hlavního obvodního soudu Portimăo ze dne 8. 1. 2014, užil padělané veřejné listiny [tzn. ve smyslu § 131 odst. 1 tr. zákoníku listiny vydané českým orgánem veřejné moci nebo jiným subjektem k tomu pověřeným či zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho pravomocí, osvědčující některou právně významnou skutečnost] jako pravé. Za daného stavu jsou tedy ve vztahu k těmto skutkům popsaným ve výše citovaných rozsudcích portugalského soudu splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
16. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti P. M. je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený svým jednáním opakovaně dopustil více dílčích útoků pokračujícího trestného činu krádeže, to vždy během velmi krátkého časového období (vždy v řádu několika po sobě následujících dnů), svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkových podstat více úmyslných trestných činů, přičemž celková výše jím způsobené škody v obou případech několikanásobně přesahuje minimální hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (tj. částku ve výši 100.000 Kč), která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku.
17. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání uvedené shora pod bodem I. výrokové části tohoto usnesení, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudky Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, a ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 1077/12.1TAPTM.S1, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody.
18. S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě P. M. vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě I. výrokové části tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na – byť převážnou – část trestné činnosti, jíž byl P. M. uznán vinným rozsudky Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 10776/12.1TAPTM, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 620/12.0PAPTM, a ze dne 8.
1. 2014, sp. zn. 1989/12.2TAPTM, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 1077/12.1TAPTM.S1, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i původně uložený úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let na konečných sedm let a deset měsíců, který svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzeného popsanému ve třech výše citovaných rozsudcích portugalského soudu (Hlavního obvodního soudu Portimăo), v rámci nichž byl uznán vinným třemi trestnými činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku, dále dvěma trestnými činy padělání listiny podle článku 256 bod 1 písm. e), f), bod 3 portugalského trestního zákoníku a dvěma trestnými činy kvalifikované krádeže podle článku 204 bod 2 písm. e) portugalského trestního zákoníku.
K tomuto závěru přitom Nejvyšší soud dospěl i přes skutečnost, že na osobu P. M. je s ohledem na fakt, že doposud nebyl v tuzemsku ani v zahraničí (vyjma tří výše citovaných rozsudků Hlavního obvodního soudu Portimăo, Portugalská republika, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Portugalska ze dne 21. 4. 2016) pravomocně odsouzen, třeba hledět jako na osobu bezúhonnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 1. 2025 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu