U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. července 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. P., rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 47 Ls 212 Js 3537/02, a to pro trestný čin krádeže v ideálním souběhu s ublížením na zdraví podle § 242 odst. 1, § 252, § 249 odst. 1, § 223 odst. 1, § 230 odst. 1 a § 52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 21. 3. 2002, byl L. P. uznán vinným trestným činem krádeže v ideálním souběhu s ublížením na zdraví podle § 242 odst. 1, § 252, § 249 odst. 1, § 223 odst. 1, § 230 odst. 1 a § 52 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 17. 12. 2001 kolem 15.35 hod. odcizil v prodejních prostorách firmy W. v N., K. 41 dámský pulovr za prodejní cenu 14,99 Euro (29,32 DM) tak, že cenovku připevněnou nylonovým vláknem k límci odtrhl a pulovr skryl do přinesené cestovní brašny. Když pak obžalovaného po opuštění budovy oslovil samostatně činný detektiv F. N., který krádež předtím zpozoroval a pronásledoval jej, zasadil mu obžalovaný několik ran pěstí, aby mohl dále prchat se svou kořistí. Zasáhl přitom detektiva pravou pěstí do levé jařmové (lícní) kosti. Když dále pokračoval v útěku a detektiv N. jej nicméně pronásledoval a přitom svým mobilním telefonem volal policii, zasadil obžalovaný detektivovi pravou pěstí hák do brady, takže poškozený šel k zemi. Obžalovaný si pak nohou stoupl na ležící tělo. V důsledku násilného činu obžalovaného se v dolní čelisti poškozeného N. uvolnily čtyři řezáky natolik, že musely být lékařem odstraněny. Navíc si poškozený hluboko prokousl dolní ret, že se rána musela šít.
Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený se v souběhu s majetkovou trestnou činností dopustil brutálním způsobem ublížení na zdraví, přičemž ze spisového materiálu vyplývá, že se inkriminované trestné činnosti dopustil den po propuštění z vazby a v minulosti byl již vícekráte trestán. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík