Nejvyšší soud Usnesení trestní

11 Tcu 126/2006

ze dne 2006-09-26
ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.126.2006.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. září 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. N., rozsudkem Obvodového soudu v Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 13 Ls 105 Js 930/03, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství a pomoc k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4, § 1, § 3, § 33 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, § 27, § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců.

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Kleve, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 10. 2004, byl O. N. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství a pomocí k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že za blíže nezjištěnou finanční odměnu, odjel dne 22. 12. 2003 jako drogový kurýr svým osobním vozidlem k prostoru u McDonalds, N., N. k., kde převzal od blíže nezjištěné osoby, po předchozí domluvě s objednatelem jménem „P.“, drogu – marihuanu v celkovém množství 4 463,5 g s různým obsahem účinné látky THC, minimálně však 406,7 g a uložil ji do nepoužívané plynové nádrže svého vozidla s cílem ji nedovoleně dovézt přes S. r. N. do Č. r. k dalšímu prodeji. Odsouzený byl téhož dne přibližně v 17.00 hod., na hraničním přechodu E. zadržen.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený O. N. se pro finanční prospěch podílel na obchodování s drogami, když je, a to ve značném množství, opatřil v N. k. a vezl k prodeji do Č. r. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík