U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. R., rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. J KLs 7 Js 15836/02, a to pro pokus trestného činu loupežného vydírání ve skupině s následkem smrti společně s tělesným poraněním s následkem smrti podle § 255, § 251, § 227 odst. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 49 odst. 1, § 52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců.
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Landshut, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 26. 5. 2003, byl P. R. uznán vinným pokusem trestného činu loupežného vydírání ve skupině s následkem smrti společně s tělesným poraněním s následkem smrti podle § 255, § 251, § 227 odst. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 49 odst. 1, § 52 německého trestního zákona. Podkladem pro to bylo v podstatě zjištění, že spolu s A. C. dne 1. 7. 2002 kolem 11.30 hodin vyhledal poškozeného V. d. B. v jeho bytě v U. d. E., F. a požadoval od něho vydání 35.000,- EUR, když se tento zdráhal, tak ho uhodil, dal mu pěstí a nohama několik ran do hlavy a na tělo. Otřesen těmito ranami, zatelefonoval V. d. B. do své banky a dohodnul termín na 14.30 hodin, aby obdržel peníze zvýšením svého úvěrového rámce. Bylo však zřejmé, že z důvodu zhoršení zdravotního stavu se V. d. B. nemůže dostavit do banky na dohodnutou schůzku a tak ho P. R. kolem 15.15 hodin s hrozbou, že ho znovu zmlátí, jestliže peníze dne 2. 7. 2002 nepředá, opustil. V. d. B. na důsledky trhliny ve slezině, která byla způsobena ranami obviněného, i přes operaci, která byla zahájena ještě 1. 7. 2002, zemřel.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. R. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, jejímž následkem byla smrt poškozeného. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen vysoký trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík