11 Tcu 130/2014-72
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 29. října 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky I. F., dříve R., a J. H., rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 36 Hv 109/10v, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 36 Hv 109/10v, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2013, byli I. F. a J. H. uznáni vinnými zločinem krádeže za účelem zajištění obživy částečně dokonaným, částečně ve stadiu pokusu a několikanásobnými trestnými činy zadržování veřejných listin a odcizení bezhotovostních platebních prostředků, podle rakouského trestního zákona, a odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to I. F. v trvání 3 (tří) roků a J. H. v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení I. F. a J. H. dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že se společně s dalšími pachateli – M. D. a B. H. a zvlášť stíhaným M. S. rozhodli opatřovat si trestnou činností – krádežemi tašek a kabelek ve větších supermarketech nebo nákupních střediscích v Rakousku nikoli přechodný zdroj příjmů.
Na předmětné trestné činnosti, jíž se dopustil M. D., se podle rozdělení rolí odsouzená I. F. podílela na skutcích blíže popsaných v bodech A) I., A) II. a A) III. rozsudku tím, že hlídala, a odsouzený J. H. se podílel na skutcích popsaných v bodech A) I. 1) b), A) II. 2), A) III. 2) rozsudku tím, že zajišťoval únikové vozidlo, které řídil, přičemž skutky blíže popsané v bodech A/I. 1), a), b), aa), bb) 2) a), b), II./ 1), 2), III./1), 2) rozsudku, jichž se dopustil M. D. spočívaly v tom, že:
A) I. odcizil movité věci níže uvedených osob s úmyslem se neoprávněně jejich přivlastněním obohatit, přičemž krádeží se dopouštěl nebo se je pokusil páchat z důvodu finančního prospěchu či v úmyslu si jimi zajistit nikoli jen přechodný zdroj příjmů, a to
1) a) dne 9. 9. 2010 v B./G. ke škodě E. H. 1 kabelku v hodnotě 30 euro, 1 peněženku, 1 pouzdro na doklady, 1 mobilní telefon zn. Nokia, hotovost ve výši 70 euro a klíč od vozidla; b) dne 10. 9. 2010 aa) ve V. ke škodě V. F. 1 kabelku, 3 klíče, 1 mobilní telefon zn. Nokia, 1 brýle a léky v celkové hodnotě cca 525 euro, bb) v B./G. ke škodě G. G. 1 peněženku, hotovost ve výši 170,- euro a 1 kabelku v celkové hodnotě cca 250 euro
a dále se pokusil odcizit hotovost: 2) a) dne 9. 9. 2010 ve V. R. N., b) téhož dne blíže neurčené osobě a na blíže neurčeném místě,
II. v B./G. zatajil dokumenty, s nimiž nebyl oprávněn nakládat, s úmyslem zabránit tomu, aby byly v právním styku použity k prokázání práva, právního vztahu nebo skutkového stavu tím, že odcizil a ponechal si : 1) při trestném činu popsaném v bodu I. l)a) 1 osvědčení o technickém průkazu, technický průkaz vozidla na jméno E. H. a 1 řidičský průkaz na jméno E. H., 1 e-kartu na jméno E. H. a 1 klubovou kartu OAMTC na jméno E. H.; 2) při trestném činu popsaném v bodu I. l) b) bb) 1 osvědčení o technickém průkazu na jméno R. S., technický průkaz na jméno R. S., 1 e-kartu na jméno G. G., 1 řidičský průkaz na jméno G. G., 1 cestovní pas na jméno G. G., 1 zákaznickou kartu Erste Bank na jméno G. G.;
III. opatřil si bezhotovostní platební prostředek, s nímž neměl oprávnění disponovat, v úmyslu zabránit jeho použití v právním styku a to 1) při trestném činu popsaném v bodu I. l) a) 3 platební karty do bankomatu, vystavené na jméno E. H.;
2) při trestném činu popsaném v bodu I. l) b) bb) platební kartu do bankomatu a kreditní kartu VISA, obě na jméno G. G.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení I. F. a J. H. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším jde o trestné činy krádeže podle § 205 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku spáchané v jednočinném souběhu). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení I. F. a J. H. se pro svůj finanční prospěch opakovaně dopouštěli majetkové trestné činnosti, kterou způsobili větší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována tím, že se této dopouštěli s dalšími osobami, ale zejména i množstvím útoků, jakož i způsobem jejich provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že oba byli již v minulosti v České republice pro majetkovou trestnou činnost soudně trestáni. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzeným byly již uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení I. F. a J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2014 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík