U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky E. K., rozsudkem Obvodového soudu v Tiergartenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. (214) 63 Js 2426/01 Ls (165/01), a to pro pokus trestného činu těžké krádeže v organizované skupině v pěti případech podle § 242, § 243 odst. 1 věta 2, č. 3 a 6, § 244 odst. 1 č. 2, § 244a odst. 1, § 22, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Tiergartenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 25. 4. 2002, byla E. K. uznána vinnou trestným činem těžké krádeže v organizované skupině v pěti případech podle § 242, § 243 odst. 1 věta 2, č. 3 a 6, § 244 odst. 1 č. 2, § 244a odst. 1, § 22, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že se dala dohromady s dalšími třemi obviněnými ženami, aby opakovaně okrádali staré a nemohoucí lidi v jejich bytech za účelem obstarání si značného zdroje příjmu a za tím účelem dne 7. listopadu 2001 v 10:45, 13:00, 13:40 hodin a dne 8. listopadu 2001 ve 13:30 hodin vstoupily do bytu sledovaných obětí, vždy starých osob, přitom jedna z obviněných předstírala, že chce nechat písemný vzkaz, druhá rozprostírala velký šál, aby zakryla výhled oběti a třetí prohledala byt, zda se tu nenacházejí šperky nebo peníze, a čtvrtý obviněný čekal připravený na útěk, v jejich osobním voze VW Passat, státní poznávací značky F-E 5154, tak aby je odvezl po provedení činu někam mimo, aby si rozdělili lup. V žádném případě však nenalezly předměty, které by stálo za to odcizit.
Za to byla odsouzena k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla pravomocně odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky. Obviněná lstí vnikla do bytu poškozených (pod nepravdivou záminkou) za účelem odcizení cizích věcí, a to jako členka organizované skupiny /přinejmenším pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., popřípadě i dle odst. 3 písm. a) tohoto ustanovení tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzená se pokusila podle předem promýšleného plánu v součinnosti s dalšími osobami jako členka organizované skupiny v několika případech pokusu o obohacení se krádežemi na úkor velice starých bezmocných osob. Je třeba přihlédnout též ke lstivému způsobu páchání této trestné činnosti na starých lidech. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík