11 Tcu 136/2014-31
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 29. října 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení státního občana České republiky J. B., rozsudkem Obvodového soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 6 Ds 102 Js 1112/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 2 Ns 102 Js 1112/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Obvodového soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 6 Ds 102 Js 1112/12, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 2 Ns 102 Js 1112/12, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2012, byl J. B. uznán vinným trestným činem těžkého ublížení na zdraví ve třech případech ve vícečinném souběhu s úmyslným ublížením na zdraví ve třech případech, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 5 (pěti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 24. 9. 2011 kolem 03.00 hodin vyhledal v prostorách bistra „Zauberhöhle", ul. R. S. …, PSČ … S.-R., svou přítelkyni N., která zde trávila večer se svou přítelkyní svědkyní T. Když neuposlechla jeho výzvy jít s ním ven, srazil ji na zem, a poté, co zasáhla hostinská D. K., tuto odstrčil oběma rukama proti zdi, čímž si přivodila zhmožděninu lokte, a dále ji silně uhodil rukou do nosu, v důsledku čehož utrpěla frakturu nosní kosti a krvácení z nosu, přičemž následkem vzniklých zranění trpěla bolestmi po dobu 2 týdnů. Poté, co D. K. za pomocí ostatních hostů snažila vyvést odsouzeného ven, ten cestou nepřetržitě útočil ranami do obličeje a břicha poškozené N., následkem kterých před hostincem „Zauberhöhle“, spadla na zem. Zde ji odsouzený, ačkoliv si musel být vědom, že silné kopy vedené do oblasti břicha osoby ležící na zemi jsou schopné způsobit životu nebezpečná zranění, např. vnitřní krvácení apod., opětovně napadl poškozenou N. ležící na zemi tak, že tuto nejméně třikrát silně kopl do oblasti břicha, čímž utrpěla minimálně bolesti. Poté se od poškozené N. otočil a bezdůvodně napadl okolostojící osoby, které N. chtěly pomoci, tak, že nejprve oběma rukama uchopil za zátylek poškozeného S. M., kterému zasadil silný úder hlavou proti jeho čelu. Byl si přitom vědom, že takovým hrubým násilím v oblasti hlavy, zvláště když hlava byla podepřena jeho držením, mohou být způsobena životu nebezpečná zranění v oblasti lebky, mozku nebo krční páteře. Poškozený M. utrpěl tímto bolesti po dobu jednoho dne. Po napadení poškozeného M. se odsouzený otočil k poškozenému L., kterého popadl za zátylek a silou udeřil jeho hlavou na hranu automatu na žvýkačky, na kterou poškozený narazil čelem a utrpěl tak otok na čele a bolest trvající přibližně jeden týden. Také v tomto případě si odsouzený musel být vědom toho, že silným nárazem hlavy do automatu na žvýkačky mohou být způsobena životu nebezpečná zranění. Odsouzený rovněž zaútočil i na poškozeného G. C., jehož udeřil pěstí do obličeje, a způsobil mu tak bolestivou zhmožděninu nosu a krvácení z nosu. Nakonec zasadil nejméně dvě rány pěstí do zátylku a oblasti uší poškozeného J. S. s přetrvávajícími bolestmi v trvání dvou dnů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku a pokus těžkého ublížení na zdraví podle § 21 tr. zákoníku k § 145 tr. zákoníku ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. B. se dopustil závažného jednání proti lidskému zdraví. Společenská škodlivost jeho jednání je zvyšována jednak množstvím útoků, když bez zjevné příčiny způsobil újmu na zdraví několika osob, jednak tím že útočil i do oblastí, kde jsou uloženy životně důležité orgány. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl v České republice opakovaně odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2014
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík