11 Tcu 139/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. Š., nar. XY v XY, okres XY, jednak trestním příkazem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 7. 7. 2019, sp. zn. 0T/79/2019, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2019, a jednak trestním příkazem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 21. 4. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2019, ve spojení s usnesením Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Trestním příkazem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 7. 7. 2019, sp. zn. 0T/79/2019, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2019, byl L. Š. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 194 odst. 1, odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona za užití § 138 písm. d) slovenského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu odnětí svobody s minimálním stupněm střežení.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Lučenec ze dne 7. 7. 2019, sp. zn. 0T/79/2019, se L. Š. předmětné trestné činnosti v podobě porušování domovní svobody dopustil v podstatě tím, že
dne 3. 7. 2019 kolem 19:40 hodin v XY přišel k obecnímu bytu na adrese XY, obývaného poškozenou G. Š., nar. XY, a pootevřel si neuzamčené dveře vedoucí do bytu, do kterého chtěl vstoupit, v čem se mu poškozená snažila zabránit tím, že se postavila za dveře, aby je nemohl otevřít a sdělovala mu, aby odešel pryč, že tam nemá co dělat, na což se však odsouzený celou svojí vahou opřel do dveří a ty se otevřely, což poškozenou odhodilo pryč, přičemž ji přitom ještě udeřila klika do břicha, následně vešel dovnitř, kde jej poškozená opět vícekrát vyzývala, aby z bytu odešel, což odsouzený neakceptoval, v bytě naproti tomu setrval bez jejího souhlasu, lehl si na postel a usnul, načež poškozená přivolala policii, když odsouzeného z bytu odvedla až policejní hlídka. 3. Trestním příkazem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 21. 4. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2019, byl L. Š. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 194 odst. 1, odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona za užití § 138 písm. d) slovenského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Usnesením Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2019, bylo následně rozhodnuto o tom, že se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu Lučenec ze dne 21. 4. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, neosvědčil s tím, že mu byl nařízen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Lučenec ze dne 21. 4. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, se L. Š. předmětné trestné činnosti v podobě porušování domovní svobody dopustil v podstatě tím, že dne 18. 4. 2019 v době kolem 16:30 hodin v XY, neoprávněně vnikl do uzavřeného a ohrazeného dvora rodinného domu č. XY poškozené A. B. tak, že si otevřel neuzamčenou vstupní branku a vešel na dvůr, kde začal bezdůvodně nadávat a křičet na poškozenou, kterou následně chytil za tričko v oblasti hrudníku, svalil ji na zem, smýkal jí a bil ji, v důsledku čehož tato začala volat o pomoc, poté se mu poškozená vytrhla, postavila se a utekla směrem do domu, a když to uslyšel manžel poškozené Z. B., vyšel na dvůr, když odsouzený v tento okamžik již ze dvora odcházel, avšak následně se tam ihned opětovně vrátil a udeřil Z. B. do oblasti levé tváře a to ve chvíli, kdy se jej tento snažil ze dvora vytlačit, mu přišel na pomoc i jeho zeť, P. B., který stříkl odsouzenému do tváře slzný plyn, následkem čehož tento přestal útočit, ze dvora odešel, přičemž tímto svým jednáním odsouzený nezpůsobil poškozenému Z. B. žádné zranění a poškozené A. B. způsobil zranění v podobě pohmoždění hrudníku, které si u ní vyžádalo dobu léčení do sedmi dní bez nutnosti vystavení pracovní neschopnosti.
5. Dne 22. 9. 2021 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení jednak trestním příkazem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 7. 7. 2019, sp. zn. 0T/79/2019, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2019, a jednak trestním příkazem Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 21. 4. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2019, ve spojení s usnesením Okresního soudu Lučenec, Slovenská republika, ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 0T/45/2019, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2019, ve vztahu k osobě L. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že L. Š. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (konkrétně v obou případech nejméně trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť neoprávněně vnikl do obydlí jiného, přičemž při činu užil násilí, popř. překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
9. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený L. Š. se úmyslné trestné činnosti dopustil opakovaně, tedy více skutky spáchanými s odstupem pouze necelých třech měsíců. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována zejména četností jeho odsouzení výše uvedenými cizozemskými rozhodnutími, navíc pro stejnorodou trestnou činnost, byť jinak je na něho třeba hledět jako na osobu bezúhonnou, neboť vyjma obou dotčených rozhodnutí slovenských soudů nebyl doposud na území České republiky ani v zahraničí pravomocně odsouzen pro jakoukoli trestnou činnost.
10. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byly za obě jednání, jimiž byl pravomocně uznán vinným trestními příkazy Okresního soudu Lučenec sp. zn. 0T/79/2019 a sp. zn. 0T/45/2019, ve spojení s usnesením Okresního soudu Lučenec, sp. zn. 0T/45/2019, o nařízení původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněné trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a dvou let. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení L. Š. příslušným soudem Slovenské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu