11 Tcu 140/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. U., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 27. 7. 1999, sp. zn. 5 KLs 110 Js 76227/1998, a to pro trestný čin daňového podvodu v jedenácti případech, z toho ve dvou případech v podobě pokusu, podle § 23 odst. 1, § 25 odst. 2, § 53, § 74 německého trestního zákona, § 370 odst. 1 č. 1, odst. 2, 3 věta 2 č. 4, § 375 odst. 1 č. 1 německého AO, § 128 odst. 1, § 130, § 131, § 133, § 136, § 140, § 141, § 142, § 143 německého zákona o monopolu na pálení alkoholu, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 8. 1999, byl P. U. uznán vinným trestným činem daňového podvodu v jedenácti případech, z toho ve dvou případech v podobě pokusu, podle § 23 odst. 1, § 25 odst. 2, § 53, § 74 německého trestního zákona, § 370 odst. 1 č. 1, odst. 2, 3 věta 2 č. 4, § 375 odst. 1 č. 1 německého AO, § 128 odst. 1, § 130, § 131, § 133, § 136, § 140, § 141, § 142, § 143 německého zákona o monopolu na pálení alkoholu, a to v podstatě na základě zjištění, že jako majitel spedice S. v Z., okr. Š., v době od 9. 7. 1998 do 14. 12. 1998 dal v jedenácti případech k dispozici své spediční vozidla, příslušné řidiče kamiónů, které mnohdy řídil i prostřednictvím mobilních telefonů a účastnil se tak na organizovaném pašování alkoholu v mezinárodně organizované a operující skupině, která nakupovala 96 %ní alkohol v Itálii a ve Francii a přihlásila jej k transportu v celním pozastavovacím řízení do Polska, Ruska, Ukrajiny a do Turkmenistánu. Na cestě tam byly ve Spolkové republice Německo vyměněny doprovodné dokumenty k přepravě alkoholu za zfalšované vývozní a přepravní doklady na jiné zboží zejména stavební materiály, jako omítková směs a fixační prostředky na kobercové podlahy. Přitom byly tyto doklady opatřeny razítky jednotlivých údajných dodavatelů, spedičních společností a celních úřadů. Tyto zfalšované přepravní a vývozní doklady pak předkládali jednotliví řidiči při vývozu ze Spolkové republiky Německo do České republiky, čímž byl skutečně naložený alkohol vyjmut z celního řízení a takto vzniklá daň z alkoholu, tím byla zkrácena. Tímto způsobem bylo převezeno celkem 267.013 litrů 96 %ního alkoholu, jehož příslušné daňové zatížení bylo v celkové výši 6.549.777 DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. U. se dopustil trestného činu, který je závažným trestným činem proti hospodářské a daňové soustavě i podle českého právního řádu, přičemž nebezpečnost jeho jednání je zvyšována tím, že svým jednáním způsobil škodu velkého rozsahu, trestnou činnost spáchal ve více případech a uvedené trestné činnosti se dopustil v organizované skupině. Pokud, jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík