11 Tcu 140/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 20. října 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. J., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 9. 1998, sp. zn. Kls 7 Js 4885/98, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a pomoc k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4, § 31 č. 1, § 33 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, § 27, § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. 9. 1998, byl J. J. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a pomocí k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že dne 6. 4. 1998 vezl jako drogový kurýr osobním vozidlem značky Škoda Favorit, který pro tyto účely vypůjčil v autopůjčovně firmy J., v prostoru pod rezervním kolem v kufru vozidla drogy - celkem 2,97988 kg heroinové směsi s obsahem účinné látky celkem 267,66 g (130,86 g herionhydrochloridu a 136,8 g monoacetylmorphinu) a dále celkem 8,957 kg mísícího prostředku, obsahujícího Paracetamol a Coffein, s cílem dovézt je do M., kde je měl předat blíže nezjištěným osobám a inkasovat pro objednatele částku ve výši 10 000 DM. Odsouzený byl zadržen v 15.45 hod. téhož dne na č.-n. hraničním přechodu B.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. J. se pro finanční prospěch podílel na obchodování se značným množstvím nebezpečné drogy (heroin), a to tak, že je převážel do S. r. N. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík