11 Tcu 16/2024-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky K. B., rozsudkem Okresního soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 1031 Ls 380 Js 142887/20 jug, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 1031 Ls 380 Js 142887/20 jug, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 11. 11. 2021, byl K. B. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem profesionálně provedeného podvodu spáchaného organizovanou skupinou ve dvou případech podle § 263 odst. 1, 3 věta druhá č. 1, 2, odst. 5, § 53, § 74, § 74c německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Mnichov se K. B. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
Odsouzení T. S., L. F. a K. B. se v blíže neurčené době před 27. 4. 2020 spojili se samostatně stíhaným A. K. a J. W., jakož i s dalšími dosud neznámými spolupachateli, aby při společném jednání opakovaně páchali trestné činy podvodu ve smyslu takzvaného podvodu „trik se známým“ nebo „trik s vnukem“, a to s cílem si opakovaným pácháním skutků obstarat zdroj příjmů v určitém rozsahu a po určitou dobu. Skupina byla definována rodinnými vztahy a společným etnikem, přičemž členové organizované skupiny plnili vždy pevné, předem dohodnuté role s různými úlohami. Mezi členy organizované skupiny byl přitom dohodnut následující postup:
Volající se ohlásí oběti a pomocí falešné legendy si jako známá nebo příbuzná osoba vytvoří důvěru oběti vůči volajícímu. Díky vylhaným záminkám o těžkých situacích potom takto oklamanou oběť přiměje k zaplacení co možná nejvyšší peněžní částky a dohodne s ní předání nějaké další osobě, která peníze vyzvedne. Volající má přitom ve své blízkosti zpravidla jednoho dalšího člena organizované skupiny ve funkci logistika. Ten udržuje kontakt se skupinou vyzvedávajících osob, kterou představují často dva pachatelé – vyzvedávající osoba a hlídač. Ti jsou připraveni v pohotovosti na místě, pokud oběť projeví ochotu zaplatit. Organizovaná skupina spolupracuje vždy přinejmenším se třemi nebo čtyřmi pachateli, je koordinována v souladu s učiněnými plány a přípravnými rozhovory a všichni členové spolu udržují kontakt prostřednictvím mobilních telefonů. Postup je zvláště zavrženíhodný kvůli výběru oběti, kdy se jedná téměř vždy o staré lidi, kteří jsou omezeni ve své schopnosti kritiky. Těmto lidem je předstírán blízký příbuzenský vztah a je na ně vykonáván značný emocionální tlak kvůli vymyšlené těžké situaci a kvůli údajné naléhavé potřebě k poskytnutí pomoci. Často se jedná o značné částky v řádech desetitisíců, které se mohou blížit i částce 100.000 EUR a mohou ji i překročit, často se jedná o veškeré úspory oběti. Také toto bylo všem členům organizované skupiny známo.
V rámci této struktury organizované skupiny odsouzení zastávali roli vyzvedávajících osob, odsouzená S. byla pověřena přímým nasazením na místě, odsouzení F. a B. byli pověřeni tím, aby S. dovezli do taktické polohy výhodné pro vyzvednutí/předání a aby ji po dokonaném skutku dopravili co možná nejrychleji zpět do Čech. Přitom jednali z pověření hlavy organizace, samostatně stíhaného J. W., který řídil a koordinoval všechny větve trestného jednání. Samostatně stíhaný A. K. měl za úkol zavolat jako takzvaný akvizitor poškozeným a měl je s klamným předstíráním legendy přimět k předání peněz v hotovosti, mincí, šperků nebo jiných cenných předmětů. Pokud telefonát nasvědčoval tomu, že dojde k úspěšnému vyzvednutí, W. a/nebo K. se postarali o to, aby se odsouzení vydali do blízkosti určeného místa předání. Odsouzení přitom jednali vždy s úmyslem si prostřednictvím nakládání s majetkem, jehož získání bylo podmíněno omylem způsobeným podvodem, který spáchali pachatelé při dělbě práce, obstarat značnou peněžní částku, na kterou, jak jim bylo známo, neměli žádný nárok, zatímco poškozeným po jejich požadavku vznikla odpovídající škoda.
Konkrétně odsouzení realizovali (mimo jiné) následující skutky:
1) téměř 85letá poškozená G. V., XY, XY, přijala na své pevné lince počínaje dne 5. 5. nebo 6. 5. 2020 několik telefonátů od nějakého jí nejprve neznámého muže. Samostatně stíhaný K. se díky šikovnému vedení rozhovoru vydával za známého „R.“ a v rozporu s pravdou předstíral, že koupil v XY dům a že musí na místě zaplatit v hotovosti ještě chybějící částku. Eventuální pochybnosti poškozené se K. pokusil rozptýlit pomocí plánovaného převodu částky ve výši 90.000 EUR na účet poškozené. Po odpovědi poškozené, že doma moc hotovosti nemá, se domnělý známý vyptával na zlato nebo jiné cenné předměty. Poškozená uvedla, že má 4 zlaté jihoafrické mince (Rand) s čistým obsahem zlata přesně 1 unce, 23 menších zlatých mincí a 2 zlaté řetízky. „R.“ avizoval příjezd nějaké dámy, která se prý v mincích vyzná a zlaté mince prý vyzvedne. Poškozená domnělému známému uvěřila a dne 6. 5. 2020 kolem poledne předala tak, jak to navrhoval „R.“, odsouzené S. na úrovni domu na adrese XY v plastovém nákupním sáčku mince a zlaté řetízky, které měly dosud blíže neznámou hodnotu, odhadem minimálně ve výši 5.000 EUR. Odsouzená S. se potom, jak to bylo dohodnuto, setkala s odsouzenými F. a B., kteří ji po dohodě s K. a/nebo se samostatně stíhaným W. přivezli do XY osobním automobilem tov. zn. Škoda Superb Combi s českou registrační značkou XY, který si odsouzený B. pronajal dne 4. 5. 2020 u firmy ADIV Lease. Oba čekali v blízkosti na vykonání skutku.
2) dne 7. 5. 2020 zavolal „R.“ poškozené G. V. znovu a předstíral, že mu prý chybí ještě 25.000 EUR. Poškozená, která stále stejně jako dřív věřila upřímnosti volajícího a jeho historce, prohlásila, že je ochotná obstarat 25.000 EUR. Poté, co jí ale banka mohla peníze připravit až na další den, muselo být odvoláno předání stanovené vlastně na 7. 5. 2020, ke kterému po dohodě s K. a/nebo se samostatně stíhaným W. již přicestovali odsouzení S., F. a B., kteří se již nacházeli na místě. Všichni tři jmenovaní se následně během podvečera vydali zpět do České republiky, avšak ráno dne 8.
5. 2020 znovu přicestovali do N. Poškozená V. vyzvedla peníze podle plánu ve své bance a v 10:15 hodin předala odsouzené S., kterou znala již z předchozího předání, částku ve výši 25.000 EUR na stejném místě jako přede dvěma dny na úrovni domu na adrese XY. Odsouzená S. se setkala podle dohody s odsouzenými F. a B., kteří ji po dohodě s K. a/nebo se samostatně stíhaným W. znovu přivezli do XY a kteří nedaleko odtud čekali na vykonání skutku. Tito tři odsouzení společně uprchli i s lupem do Čech, kde byli ve 12:30 hodin zadrženi i s lupem bezprostředně po překročení státní hranice na hraničním přechodu ve W.
3. Dne 20. 3. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 1031 Ls 380 Js 142887/20 jug, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 11. 11. 2021, ve vztahu k osobě odsouzeného K. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že K. B. je občanem České republiky, který byl ve shora uvedeném případě odsouzen cizozemským soudem, přičemž dané odsouzení se týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Jednání odsouzeného popsané ve výrokové části rozsudku Okresního soudu Mnichov by totiž bylo podle příslušných právních předpisů České republiky namístě posoudit jako jeden skutek mající povahu jednoho pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného celkem dvěma dílčími útoky. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž vyplývá, že odsouzený více dílčími útoky – jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku – sebe i jiného obohatil tím, že jiného uvedl v omyl, uvedený čin spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout četnost jednotlivých útoků, kterých se odsouzený během velmi krátkého období (konkrétně v rámci pouhých dvou dnů) dopustil, jakož ani celkovou výši jím způsobené škody (tj. nejméně 30.000 EUR), která mnohonásobně přesáhla minimální hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (tj. částku ve výši 100.000 Kč). Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť v rozmezí let 1984 až 2010 byl celkem pětkrát trestně stíhán a odsouzen na území České republiky a jedenkrát na území Itálie, a to zpravidla pro trestnou činnost majetkového charakteru, popř. padělání veřejné listiny, byť je v důsledku částečného zahlazení těchto odsouzení (ve vztahu k pěti odsouzením českými soudy) na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného nicméně plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, navíc páchaného na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Mnichov ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 1031 Ls 380 Js 142887/20 jug, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. B. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. K tomuto závěru přitom Nejvyšší soud dospěl zejména s přihlédnutím k charakteru trestné činnosti odsouzeného, četnosti jím spáchaných útoků, jakož i celkové výši způsobené škody či druhu a výměře ukládaného trestu.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu