Judikát 11 Tcu 17/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:26.02.2026
Spisová značka:11 Tcu 17/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.17.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E 11 Tcu 17/2026-19USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. N., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 316 Hv 76/2022i, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 316 Hv 76/2022i, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2023, byl P. N. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak (pod bodem I. rozsudku) trestným činem krádeže vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 bod 3, § 130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) a jednak (pod bodem II. rozsudku) trestným činem zatajení úřední listiny podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu se P. N. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
I. za účelem pravidelného výdělku odcizil nebo se pokusil odcizit níže uvedeným osobám následující cizí movité věci v celkové hodnotě nepřesahující 5.000 EUR, a to částečně vloupáním, s úmyslem se tímto způsobem neoprávněně obohatit, konkrétně
1. v době mezi 29. 7. 2022 a 30. 7. 2022 na adrese XY, XY, odcizil poškozené A. B., resp. D. D., moped tov. zn. Derby Senda (FIN XY) v hodnotě cca 1.000 EUR, a to tak, že si volně přístupný a nezamčený moped, který byl zaparkovaný vedle zahradního pozemku, vzal a převezl jej přes českou hranici,
2. dne 31. 7. 2022 na adrese XY, XY, poškozenému F. S. odcizil malý motocykl tov. zn. Rieju, SPZ: XY, a to tak, že tento malý motocykl zaparkovaný v příjezdové cestě k obytnému domu násilným odšroubováním zapalovacího zámku pomocí přineseného nářadí odemkl, poté jej zkratoval a odjel s ním. II. dne 31. 7. 2022 v XY a na dalších místech zatajil úřední listinu, s níž neměl právo nakládat, s úmyslem zabránit jejímu použití v právním styku jako důkazu práva, konkrétně platné registrace, a to tak, že odstranil a odhodil poznávací značku XY, která byla na motorovém vozidle (konkrétně na malém motocyklu popsaném shora pod bodem I. 2.) poškozeného F. S.
3. Dne 17. 2. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 31.
1. 2023, sp. zn. 316 Hv 76/2022i, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2023, ve vztahu k osobě P. N. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 8. 2. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), f) tr.
zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený celkem dvěma dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen.
Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty [z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku] poté, co byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 30 T 62/2020, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2021, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
zákoníku, resp. poté, co byl trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 12 T 1/2022, který nabyl právní moci dne 9.
2. 2022, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, resp. poté, co byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 30 T 19/2022, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku.
8. V případě jednání popsaného v rozsudku rakouského soudu pod bodem II. je pak ze skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu zřejmé, že z pohledu českého trestního práva dané jednání tvoří nedílnou součást skutku (resp. dílčího útoku pokračujícího trestného činu majetkového charakteru) popsaného pod bodem I. 2., nikoli samostatný skutek ve smyslu trestního práva hmotného. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
9. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem dvou dílčích útoků v rámci velmi krátkého období cca dvou týdnů, přičemž jím fakticky způsobená škoda významně přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2012 až 2024 byl na území České republiky celkem čtrnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
10. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, uložena (z pohledu dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. N. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 2. 2026 JUDr.
Tomáš Durdík předseda senátu