11 Tcu 183/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. 11. 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. H., rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 KLs 500 Js 28599/98, a to pro trestné činy převádění cizinců a úmyslného nebezpečného zásahu do silniční dopravy v sedmi činem totožných případech usmrcení z nedbalosti podle § 315v odst. 1 č. 3, odst. 3, § 315 odst. 3 č. 2, § 111, § 52, § 53, § 69, § 69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, § 3 odst. 1 věta 1, § 55, odst. 1, § 58 odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1, č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, č. 2, č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a k odnětí řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel ve Spolkové republice Německo na dobu patnácti měsíců.
Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 KLs 500 Js 28599/98, jenž nabyl právní moci dne 20. 10. 1999, byl M. H. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a úmyslného nebezpečného zásahu do silniční dopravy v sedmi činem totožných případech usmrcení z nedbalosti podle § 315v odst. 1 č. 3, odst. 3, § 315 odst. 3 č. 2, § 111, § 52, § 53, § 69, § 69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, § 3 odst. 1 věta 1, § 55, odst. 1, § 58 odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1, č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, č. 2, č. 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že v noci z 29. na 30. 7. 1998 převzal v oblasti obce T. na území Spolkové republiky Německo 27 jugoslávských státních příslušníků (kosovských Albánců), kteří sem přicestovali z České republiky, naložil je do transportéru a odjel s nimi tak, aby je přepravil do L., přičemž kolem 04.15 hod., když byl zpozorován Spolkovou ochranou hranic v oblasti obce F., tak na pokyn člena hlídky nezastavil, naopak na něj najížděl tak, že úředník Spolkové ochrany hranic byl donucen uskočit na okraj vozovky, poté pokračoval v jízdě rychlostí minimálně 65 km/hod. tak, že v obci W. vyjel ve vysoké rychlosti z jízdní dráhy, narazil na železnou bránu, poté na zeď a poté čelně na strom, přičemž při nehodě došlo ke zranění několika osob a 7 převážených kosovských Albánců na místě nehody zemřelo.
Za tento trestný čin byl M. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a k odnětí řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel ve Spolkové republice Německo na dobu patnácti měsíců.
Dne 17. 10. 2002 pod sp. zn. 4854/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činů, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za ně byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. a obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 4 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. H.se za přislíbený finanční prospěch jako spoluorganizátor podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Přitom převážel značný počet osob umístěných v nákladním prostoru transportéru, nedbal pokynu příslušných orgánů Spolkové republiky Německo k zastavení a v důsledku nepřiměřené rychlosti způsobil dopravní nehodu, při které došlo ke smrtelnému následku u většího počtu osob. Z okolností případu tak, jak jsou popsány v rozhodnutí cizozemského soudu je zřejmé, že se jednalo o velice závažnou trestnou činnost, která vedla k neodčinitelným následkům na lidských životech (ke smrti sedmi osob). Je také zřejmé, že mu byl za to uložen velice citelný nepodmíněný trest odnětí. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík