11 Tcu 191/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 8190/98, a to pro trestný čin převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech a v jednom případě ve stadiu pokusu podle § 92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 9 odst. 1, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 8190/98, který nabyl právní moci dne 17. 2. 1999, byl M. M. uznán vinným trestným činem převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech a v jednom případě ve stadiu pokusu podle § 92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 9 odst. 1, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili podstatě tím, že dne 10. 8. 1996 spolu s P. N. a I. N. a s 28 osobami různé národnosti jeli z obce V. Š., Česká republika, v nákladním automobilu zn. Fiat Ducato směrem k zelené hranici do Spolkové republiky Německo, kde měly být převáděné osoby předány pěšímu převaděči. Při příjezdu k hranici byli všichni asi tři kilometry od německo-české hranice zadrženi orgány České policie a poslání zpět, čímž byl zmařen zamýšlený nedovolený přechod hranice do Spolkové republiky Německo. Krátce na to, v noci ze dne 2. 9. 1996 na 3. 9. 1996 převáděl obžalovaný 31 dospělých osob a 9 dětí již nezjistitelné národnosti, kteří potřebovali ke vstupu do Spolkové republiky Německo vízum, z místa ležícího v blízkosti hranice do místa zvaného S. Od obžalovaného převzal zmíněné osoby na hranici, ale ještě na českém státním území další pěší převaděč a převedl 40 osob pěšky přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo. O den později, v noci ze dne 3. 9. na 4. 9. 1996 převedl obžalovaný opět 28 cizinců s vízovou povinností do lokality S., kde je opět předal pěšímu převaděči, který je pak převedl přes zelenou hranici do Německa. V těchto třech případech obžalovaný věděl, že žádná z převáděných osob neměla doklady nezbytné pro vstup do Spolkové republiky Německo a doklady k pobytu. Za tuto činnost obdržel obžalovaný vždy peněžitou odměnu. Obžalovaný pak dále v noci ze dne 11. 6. na 12. 6. 1998 převzal v L. 8 kosovských Albánců, aby je spolu s D. K. pěšky převedli přes zelenou hranici na smluvené místo převzetí v blízkosti obce N. a předali je řidiči osobního automobilu. Byl však v časných ranních hodinách dne 12. 6. 1998 zastaven příslušníkem ostrahy hranic. I v tomto případě obžalovaný věděl, že žádná z převáděných osob neměla nezbytné doklady ke vstupu do Spolkové republiky Německo a povolení k pobytu. Obžalovaný jednal ve všech případech za tím účelem, aby si opatřil nikoli jen přechodný zdroj příjmů v určité výši.
Za to byl M. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.
Dne 7. 11. 2002 pod sp. zn. 5101/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který jsou trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. M. se za přislíbený finanční prospěch ve více případech podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců do Spolkové republiky Německo. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti ve více případech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n i : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík