11 Tcu 195/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. B. rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 1999, sp. zn. 3 Ls 7 Js 984/99, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství s nápomocí k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle § 30 odst. 1 č. 4, § 29a odst. 1 č. 2, § 3 odst. 1 č. 1, § 1 odst. 1 německého zákona o omamných látkách, příloha III k § 1 německého zákona o omamných látkách, § 27, § 52, § 69 odst. I, § 69a odst. 1, § 69b německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 1999, sp. zn. 3 Ls 7 Js 984/99, jenž nabyl právní moci dne 8. 2. 2000, byl V. B. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství s nápomocí k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle § 30 odst. 1 č. 4, § 29a odst. 1 č. 2, § 3 odst. 1 č. 1, § 1 odst. 1 německého zákona o omamných látkách, příloha III k § 1 německého zákona o omamných látkách, § 27, § 52, § 69 odst. I , § 69a odst. 1, § 69b německého trestního zákona.
Uvedené trestné činnosti se dopustil tím, že dne 25. 1. 1999, na základě objednávky blíže nezjištěného T., jel osobním vozem značky Škoda, české SPZ TPK 77 – 04, jednoho známého z Č., přes hraniční přechod W. do Německa, a ukryl v pravé vnější kapse své bundy plastový sáček, který od T. obdržel a ve kterém se nacházelo 96,6 gramu směsi metamfetaminhydrochloridu, efedrinu, laktózy a glukózy, takže obsahoval minimálně 42,6 gramu metemfetaminové báze, přičemž si byl vědom toho, že nemá povolení k obchodování a dovozu omamných látek do Německa, a že je nápomocný neznámému T. ve výdělečném prodeji drog do Německa. Za jejich předání v Německu měl obdržet částku 1.000,-DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. B. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě omamné látky na území jiného státu, přičemž jde o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík