11 Tcu 20/2019-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. 2. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K., nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 1 Ls 240 Js 3920/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. o dva týdny později, dne 21. 3. 2016, přicestoval opět z České republiky do Německa, kde se opět vydal na parkoviště u hřbitova S. v B. Zde přineseným nouzovým kladivem rozbil okno osobního automobilu zn. Toyota Avensis, reg. zn. XY, P. T., čímž na vozidle způsobil škodu ve výši 385,33 euro. Z vozidla poté odcizil černou kabelku zn. Guess, v níž se nacházel mj. mobilní telefon Samsung Galaxy, tašku krátce poté vyhodil, telefon si ponechal. Téhož dne při návratu do České republiky však byl v 18:00 hodin zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku, pokusu krádeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se pro svůj majetkový prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována počtem případů, jakož i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl jak v České republice, tak i ve Spolkové republice Německo i v Rakousku již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu