11 Tcu 20/2025-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 3. 2025 k podnětu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 60/2015, v trestní věci J. T., t a k t o :
Podle § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 60/2015, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. rozhodnuto tak, že se na odsouzení občana České republiky J. T. rozsudkem Zemského soudu v Málaze, Španělské království, ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 5/03 (souhrnný spis č. 2/03), kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu falšování platebního prostředku, pokračujícího podvodu s dokladem totožnosti a pokračujícího trestného činu podvodu podle čl. 74, čl. 77, čl. 248 odst. 2, čl. 249, čl. 386 odst. 1, čl. 387, čl. 390 odst. 1 – 2 a čl. 392 španělského trestního zákoníku, za které mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
1. Usnesením ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 60/2015, Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. MSP-428/2014-MOT-T/13, rozhodl tak, že se na odsouzení občana České republiky J. T., rozsudkem Zemského soudu v Málaze, Španělské království, ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 5/03 (souhrnný spis č. 2/03), jímž byl uznán vinným ze spáchání trestného činu falšování platebního prostředku, pokračujícího podvodu s dokladem totožnosti a pokračujícího trestného činu podvodu podle čl. 74, čl. 77, čl. 248 odst. 2, čl. 249, čl. 386 odst. 1, čl. 387, čl. 390 odst. 1 – 2 a čl. 392 španělského trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
2. Dne 27. 2. 2025 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky pod sp. zn. MSP-1369/2024-MOT-T/21, podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť bylo zjištěno, že v trestní věci vedené u Zemského soudu v Málaze, Španělské království, zjevně došlo ke zneužití identity J. T. a dotčenou trestnou činnost tak spáchala jiná osoba. V této souvislosti Ministerstvo spravedlnosti odkázalo na e-mailovou komunikaci J. T. ze dne 18. 12. 2024, v níž tento namítl, že se v době spáchání dotčeného trestného činu stejně jako vydání shora citovaného rozsudku na území Španělska vůbec nezdržoval, pročež nemohl být daným španělským soudem odsouzen ani nemohl vykonávat uložený trest odnětí svobody, v důsledku čehož má příslušný záznam v českém rejstříku trestů uveden neoprávněně. Na, základě této námitky J. T. a po neformálních konzultacích prostřednictvím kontaktních bodů Evropské justiční sítě a komunikace mezi španělským a českým rejstříkem trestů byl ze strany Ministerstva spravedlnosti České republiky Zemskému soudu v Málaze dne 4. 2. 2025 zaslán podnět, aby byla věc J. T. prověřena a byla porovnána jeho totožnost se skutečně odsouzenou osobou a v případě zjištění rozporu byla zajištěna jeho náprava. Dne 17. 2. 2025 pak bylo Ministerstvo spravedlnosti, odbor mezinárodní trestní informováno, že záznam J. T. ze systému ECRIS byl španělskými orgány vymazán. V návaznosti na toto sdělení bylo kontrolou opisu z rejstříku trestů k osobě J. T. ověřeno, že se odsouzení shora citovaným rozsudkem španělského soudu v rejstříku již skutečně nenachází. Za tohoto stavu, kdy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 60/2015, pozbylo podkladu, na základě kterého bylo dříve vydáno, Ministerstvo spravedlnosti vneslo návrh, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, tak, že se usnesení tohoto soudu ze dne 26. 8. 2015, č. j. 11 Tcu 60/2015-32, ruší.
3. Nejvyšší soud na podkladě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky danou věc přezkoumal a zpětně shledal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zápis předmětného odsouzení cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, do evidence rejstříku trestů.
4. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění účinném ke dni 26. 8. 2015, mohl Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
5. Z podkladových materiálů, které byly v současné době Nejvyššímu soudu předloženy Ministerstvem spravedlnosti České republiky, je zřejmé, že shora uvedený trestný čin falšování platebního prostředku, pokračujícího podvodu s dokladem totožnosti a pokračujícího trestného činu podvodu podle čl. 74, čl. 77, čl. 248 odst. 2, čl. 249, čl. 386 odst. 1, čl. 387, čl. 390 odst. 1 – 2 a čl. 392 španělského trestního zákoníku zcela zjevně nebyl spáchán občanem České republiky J. T. Tento závěr přitom plyne jak z obsahu komunikace mezi španělským a českým rejstříkem trestů, tak ze sdělení zástupce Ministerstva spravedlnosti České republiky, odbor rejstříku trestů ze dne 17. 2. 2025, podle něhož byl předmětný záznam o odsouzení J. T. rozsudkem Zemského soudu v Málaze ze systému ECRIS španělskými orgány vymazán. Z aktuálního opisu z evidence českého rejstříku trestů (podle stavu platného ke dni 4. 3. 2025) bylo následně zjištěno, že na jméno J. T. není v této evidenci veden žádný záznam o předmětném odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Málaze, Španělské království, ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 5/03 (souhrnný spis č. 2/03). Z obsahu sdělení Ministerstva spravedlnosti je tak zjevné, že španělskou stranou bylo prokazatelně zjištěno, že pravým pachatelem výše uvedeného trestného činu zcela jistě nebyl J. T., nýbrž jiná (českým orgánům) neznámá osoba, která identitu J. T. zneužila a pod touto také byla Zemským soudem v Málaze v roce 2004 pravomocně odsouzena.
6. S ohledem na shora uvedené tak nelze než konstatovat, že citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 60/2015, trpí zásadní vadou, neboť dotčeným rozsudkem Zemského soudu v Málaze, Španělské království, ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 5/03 (souhrnný spis č. 2/03), fakticky nebyl odsouzen občan České republiky J. T., nýbrž zcela jiná osoba, která identitu J. T. pouze zneužila. Zákon č. 269/1994 Sb. o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, přitom neobsahuje žádné konkrétní ustanovení, které by s takovouto situací výslovně počítalo. Vzhledem k závažnosti dopadů napadeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 60/2015, do osobní sféry J. T. však považuje Nejvyšší soud za nezbytné přistoupit k nápravě nastalého stavu. Jako významově nejbližší se jeví ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odstavce 2 nebo 3 tohoto ustanovení za situace, kdy bylo tuzemským soudem podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodnuto o uznání takového cizozemského rozhodnutí, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v evidenci rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Dané ustanovení v platném znění sice dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, nicméně platná právní úprava v současné době možnost zrušení rozhodnutí týkajícího se odsouzení členským státem Evropské unie výslovně neobsahuje, pročež je na místě postupovat podle pravidel analogie.
7. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky z podnětu Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení a zrušil své předchozí rozhodnutí ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 60/2015, v celém rozsahu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu