11 Tcu 21/2024-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 16. 4. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. P., rozsudkem Obvodového soudu Stuttgart, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2022, sp. zn. 103 Ls 51 Js 50562/22, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Obvodového soudu Stuttgart, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2022, sp. zn. 103 Ls 51 Js 50562/22, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2022, byl M. P. uznán vinným napomáháním k trestnému činu podvodu a trestným činem přechovávání odcizených předmětů podle § 263 odst. 1, odst. 3 věta 2 bod 1, § 27 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. P. společně s odsouzenou J. R. dopustil trestné činnosti tím, že: v blíže nezjištěné době, krátce před 17. 5. 2022, byla odsouzená J. R. kontaktována členy zločinecké skupiny působící v Polsku, kterou tvořila nejméně jedna žena a dvě dosud nezjištěné osoby mužského pohlaví, aby společně páchali trestné činy podvodu. Tito členové skupiny chtěli z call centra v Polsku uskutečňovat tzv. „podvodné telefonáty“, v úmyslu přimět poškozené k předání značné finanční hotovosti a majetku skupině pachatelů, kteří si tyto majetkové hodnoty chtěli ponechat pro svůj prospěch a ke škodě poškozených.
Členové zločinecké skupiny se dohodli na rozdělení úkolů tak, že dosud nezjištění spolupachatelé odsouzené R. měli za úkol volat svým obětem do Německa z call centra v Polsku, vydávat se za zaměstnance policie a státního zastupitelství a předstírat, že blízký rodinný příslušník poškozené osoby způsobil dopravní nehodu. Poškozeným tvrdili, že jejich příbuzní budou zatčeni, pokud nesloží kauci, a pak své oběti lstí přiměli k předání peněz nebo cenností výběrčímu, který je měl údajně odnést na soud, aby se člen rodiny nedostal do vězení.
Odsouzená R., která měla být v rámci skupiny zodpovědná za vybírání peněz a cenností od poškozených podle předem společně dohodnutého plánu trestné činnosti (za odpovídající podíl na kořisti), proto 17. 5. 2022 odcestovala v doprovodu svého partnera odsouzeného M. P. do Spolkové republiky Německo, aby na místě prováděla předávky podle pokynů zločinecké skupiny. Poté, co se dne 17. 5. 2022 členové zločinecké skupiny operující z Polska výše uvedeným způsobem dopustili podvodného jednání vůči poškozené M.
L., uskutečnili téhož dne – 17. 5. 2022 další podvodný telefonát, přičemž se opět dohodli s odsouzenou R., že bude vystupovat jako příjemce podílu na kořisti ve výši nejméně 400 euro. Za účelem uskutečnění tohoto plánu kontaktoval dosud nezjištěný člen zločinecké skupiny dne 17. 5. 2022 kolem 14:30 hod. telefonicky z call centra v Polsku na pevnou linku 85letého poškozeného S. G. K. na adrese XY ve XY. Odsouzená R. měla předpokládanou kořist v domě poškozeného K. vyzvednout a následně předat dalšímu členu zločinecké skupiny.
Odsouzený M. P. R. doprovázel, přičemž oba byli seznámeni se způsobem plánovaného trestného činu a jeho okolnostmi, jakož i s dohodou uzavřenou mezi R. a ostatními členy skupiny. R. a P. se předem dohodli, že P. bude R. pomáhat při odvozu a předání kořisti. Za tím účelem dosud nezjištěná spolupachatelka R. během telefonického rozhovoru s poškozeným K. předstírala, že je příslušnicí kriminální policie, kdy mu sdělila, že jeho dcera M. údajně způsobila smrtelnou dopravní nehodu, po nehodě z místa utekla a nyní je ve vazbě.
Z tohoto důvodu má očekávat, že mu bude volat státní zástupce. V souladu s tímto oznámením se asi o půl hodiny později telefonicky spojila s panem K. další členka zločinecké skupiny, která se představila jako paní K.
ze státního zastupitelství a informovala jej, že jeho dcera je nyní na státním zastupitelství a bude propuštěna pouze v případě, že zaplatí vysokou částku kauce, jinak bude muset nastoupit na 6 týdnů do vězení. O výši této částky měl rozhodnout soudce. Poté, co poškozený K., který uvěřil volajícím, údajné státní zástupkyni sdělil, že má v domě velké množství zlatých mincí, vysvětlila mu, že za ním pošle „paní W.“, aby mince odnesla soudci ke zjištění jejich hodnoty. Soudce údajně požadoval 98.000 euro jako kauci, aby dceru propustil.
Vzhledem k tomu, že mince měly hodnotu pouze asi 40.000 euro, měl soudce rozhodnout, zda je to dostatečné. Mince měly být poškozenému vráceny odpoledne téhož dne. Dále volající poškozeného K. instruovala, aby hovor nepřerušoval a s nikým o této věci nemluvil. Ve dvou telefonátech v 16:25 a 16:31 hod. jeden z pachatelů mužského pohlaví operující z Polska informoval R. z nizozemského telefonního čísla +XY, že si má pro kořist ihned zajet přímo na adresu poškozeného. Sdělil jí, že se jedná o „velké bohatství“ a že se nemusí bát, neboť poškozený je „opravdu starý nerom“.
V 16:32 hod. pak R., která předtím dostala od volajícího konkrétní instrukce, co má německy říct, zazvonila u dveří na adrese poškozeného K. a prohlásila, že je předem ohlášená „paní W.“, načež ji poškozený K. pustil dovnitř. Během přítomnosti R. u poškozeného K. dala údajná státní zástupkyně „paní K.“ poškozenému K. telefonický pokyn, aby posbíral všechny zlaté mince v bytě a předal je R. alias „paní W.“. Poté, co poškozený kolem 16.46 hod. na naléhání údajné státní zástupkyně, že si musí pospíšit, protože se zavírá pokladna, sebral všechny mince v bytě a v domnění, že tvrzení volajících je pravdivé, předal R.
šest dřevěných krabic s celkem 108 zlatými mincemi na kauci údajně potřebnou pro jeho dceru. Předmětné zlaté mince byly sběratelské předměty, které měly celkem skutečnou hodnotu cca 9.000 euro. R. převzala krabice od poškozeného K. a odjela taxíkem, který pro ni objednali spolupachatelé z Polska, na místo setkání dohodnuté mezi ní a odsouzeným M. P. v areálu čerpací stanice XY na XY ve XY – XY. Zde na ni odsouzený M. P. čekal, aby předali lup dalšímu členu zločinecké skupiny, který se k nim měl podle instrukcí od spolupachatelů v call centru na tomto místě setkání připojit, aby od odsouzených lup převzal.
Krátce předtím, než se XY přeměnila v XY, vzal odsouzený P. dvě krabičky s mincemi, z nichž si vzal čtyři zlaté mince pro sebe a uschoval je do oblečení. Společně pak oba odsouzení odešli před hotel XY na XY, kde čekali na osobu „R.“, který měl podle spolupachatelů z Polska kořist vyzvednout. Dosud nezjištění spolupachatelé odsouzené R. objednali z Polska taxi, které je po předání mělo odvézt z dohodnutého místa předání do jiného města. Mince však R. a P. tomuto dalšímu spolupachateli nepředali, protože ten si povšiml policejního auta zaparkovaného v prostoru XY a neodvážil se na místo předání přijít.
Oba odsouzení byli následně policisty zadrženi v 17:28 v prostoru stanoviště taxíků před hotelem XY, přičemž odsouzený M. P. měl u sebe krabičky s mincemi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku a trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. P. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku a přechovával věc, která byla výnosem z trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s další spolupachatelkou – členkou zločinecké skupiny, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu