11 Tcu 227/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Zemského soudu v Mnichově II, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 1 JKLs 21 Js 36270/97, a to pro trestný čin těžké krádeže s nebezpečným tělesným poraněním podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 č.2, § 223a .a. F., § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 105 odst. 1, odst. 3, § 17, § 18 zákona pro mladistvé Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Rozsudkem Zemského soudu v Mnichově II, Spolková republika Německo, ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 1 JKLs 21 Js 36270/97, jenž nabyl právní moci dne 18. 11. 1998, byl P. H. uznán vinným trestným činem těžké krádeže s nebezpečným tělesným poraněním podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 č.2, § 223a a. F., § 52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 105 odst. 1, odst. 3, § 17, § 18 zákona pro mladistvé Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se dne 29. 10. 1997 kolem 6:00 hod. ráno, v prostorách restaurace „G. B.“ ve B. T., Spolková republika Německo, kde v předcházející době pracoval, rozhodl vzít poškozenému W. násilím jeho peněženku, aby si tak vymohl pohledávku, kterou u poškozeného měl ze mzdy, kterou mu nezaplatil ve výši asi 4.000,- DM. Za tím účelem si vzal železnou trubku, která ležela pod pokladním stolem v kuchyni, jednalo se o nohu slunečníku, která byla celkem 56 cm dlouhá a vážila asi 2.400 gramů. Následně se postavil v kuchyni tak, aby ho poškozený W., když vstoupí, neviděl. Když poškozený vstoupil a otočil se zády k obviněnému a chtěl otočit světelný spínač, uhodil ho obviněný železnou trubkou, kterou držel v levé ruce silně a cíleně na pravé rameno poškozeného. Ten, protože tuto ránu naprosto nečekal, neměl možnost se vůbec bránit, udělal ještě dva tři kroky, opřel se o stěnu. Hlavu měl tak pravou stranou položenu na stěnu a tím fixovánu. V tomto okamžiku mu obviněný zasadil silnou ránu pěstí nebo trochu lehčí ránu železnou trubkou na levou stranu hlavy. Poté vytáhl obviněný naprosto omráčenému W. jeho peněženku z kapsy u kalhot, v které se nacházelo 540, DM v hotovosti, 3 kreditní karty a jedna EC – karta a vzal ještě W. mobilní telefon značky Siemens S 3, který ležel na stole.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 2702/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším se jedná o trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. H. se dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem. Použil přímého fyzického násilí vůči poškozenému za účelem zmocnění se cizích věcí (peněz) a způsobil poškozenému poměrně závažné zranění. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík