Judikát 11 Tcu 23/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:26.02.2026
Spisová značka:11 Tcu 23/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.23.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E 11 Tcu 23/2026-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. K., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci v Grazu, Rakouská republika, ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 25 Hv 122/2022p, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci v Grazu, Rakouská republika, ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 25 Hv 122/2022p, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2022, byl P. K. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak (pod bodem I. rozsudku) trestným činem profesionálně prováděné krádeže podle § 127, § 130 odst. 1 prvního případu rakouského trestního zákoníku (StGB) a jednak (pod bodem II. rozsudku) trestným činem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 3 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci v Grazu se P. K. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
I. v níže uvedených časech a na níže uvedených místech odcizil nebo se pokusil odcizit níže uvedeným oprávněným osobám níže uvedené cizí movité věci v celkové hodnotě nepřesahující 5.000 EUR, a to s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, přičemž tyto činy spáchal s úmyslem získat si jejich opakovaným pácháním po delší dobu trvalý příjem v nemalé výši a použil k tomu zvláštní prostředky, které naznačují opakované páchání trestných činů (§ 70 odst. 1 bod 1 rakouského trestního zákona), přičemž již dříve spáchal (více než) dva takové činy a byl dvakrát za takové činy odsouzen (§ 70 odst. 1 bod 3 rakouského trestního zákona), konkrétně 1) dne 31. 10. 2022 v Grazu odcizil oprávněným osobám pobočky BlPA na XY tři parfémy v celkové hodnotě 257,97 EUR; 2) dne 31. 10. 2022 se v Grazu pokusil odcizit oprávněným osobám pobočky BlPA na XY další blíže neurčené zboží v blíže neurčené hodnotě, přičemž se jednalo pouze o pokus;
3) v blíže neurčeném čase a na neznámém místě neznámým oprávněným osobám odcizil následující zboží, a to šátek značky Louis Vuitton v neznámé hodnotě, podprsenku v hodnotě 24,99 EUR, bundu značky Yest v hodnotě 109,90 EUR, parfém značky Hugo Boss v hodnotě 85,00 EUR, sprchový gel značky Dolce & Gabbana v hodnotě 32,95 EUR, parfém značky Hugo Boss v hodnotě 71,00 EUR, parfém značky Prada v hodnotě 55,00 EUR, boty značky Karl Kani v hodnotě 60,00 EUR, pět párů ponožek v celkové hodnotě 10,00 EUR a spodní prádlo v hodnotě 13,00 EUR; 4) dne 16. 3.
2020 v Grazu ve vědomé a úmyslné spolupráci s dosud neznámou pachatelkou oprávněným osobám pobočky BlPA na XY odcizil devět parfémů v celkové hodnotě 635,91 EUR;
5) dne 24. 7. 2022 v Graz-XY odcizil cizí movité věci, konkrétně sprchový gel značky „Hugo Boss“ v hodnotě 9,95 EUR, oprávněným osobám společnosti DOUGLAS, a 2 tuby krému na obličej značky „Dr. Hauschka“ v celkové hodnotě 56 EUR, oprávněným osobám společnosti DENNS Biomarkt;
II. dne 24. 7. 2022 v Graz-XY zatajil bezhotovostní platební prostředek, se kterým neměl právo disponovat nebo disponovat sám, a to debetní kartu EQUA Bank vystavenou na jméno P. C., aby zabránil jejímu použití v právních vztazích.
3. Dne 19. 2. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci v Grazu, Rakouská republika, ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 25 Hv 122/2022p, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2022, ve vztahu k osobě P. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 29. 12. 2022. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně jednak pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (viz jednání popsané v rozsudku rakouského soudu pod body I. 1., 2. a 5.), dále samostatného přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz jednání popsané v rozsudku rakouského soudu pod bodem I. 3.), samostatného přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (viz jednání popsané v rozsudku rakouského soudu pod bodem I. 4.) a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (viz jednání popsané v rozsudku rakouského soudu pod bodem II.). Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený sám, popř. společným jednáním s další osobou, opakovaným jednáním, v případě jednání popsaného pod body navíc I. 1., 2.
a 5. navíc spáchaného celkem třemi dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku), přisvojil, popř. se pokusil přisvojit cizí věci tím, že se jich zmocnil, přičemž v případě jednání popsaného v rozsudku rakouského soudu pod body I. 3. a I. 4. tímto svým jednáním způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč].
Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu pod body I. 1., 2. a 5. je pak dána trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty [z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. f) tr.
zákoníku] poté, co byl dvěma rozsudky Zemského soudu pro trestní věci v Grazu, Rakouská republika, ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 071 Hv 27/2020b, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2021, a ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 008 Hv 24/2021z, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2021, uznán vinným mimo jiné trestnými činy krádeže podle rakouského trestního zákoníku (StGB). V případě jednání popsaného v rozsudku rakouského soudu pod bodem II. je pak ze skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci v Grazu zřejmé, že odsouzený sobě bez souhlasu oprávněného uživatele opatřil platební prostředek umožňující výběr hotovosti, který náleží jinému.
Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že odsouzený svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkových podstat více úmyslných trestných činů. Přehlédnout přitom nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1996 až 2013 byl na území České republiky celkem dvacetkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Vyjma České republiky však byl P. K.
v letech 2016, 2021 a 2024 v dalších čtyřech případech pravomocně odsouzen rovněž ve Velké Británii a v Rakousku, a to opět za trestnou činnost výhradně majetkového charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci v Grazu, uložena (z pohledu dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. K. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 2. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu