11 Tcu 24/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. dubna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. N. rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 6 Ls 520 Js 17685/07, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestný čin opakovaného výdělečného převádění cizinců spáchaného v organizované skupině podle §§ 96 I bod 1 a 2, 97 II zákona o pobytu a § 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 19. 12. 2007 byl V. N. uznán vinným trestným činem opakovaného výdělečného převádění cizinců spáchaného v organizované skupině a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu Görlitz tím, že jako člen organizované skupiny v šesti případech vždy v noci a to z 15. na 16. 8. 2007, z 16. na 17. 8. 2007, z 23. na 24. 8. 2007, z 29. na 30. 8. 2007, z 31. 8. na 1. 9. 2007 a 13. 9. 2007, kdy byl zadržen policií, převážel osobním vozem Opel Astra z České republiky do Berlína vždy tři a v posledním případě pět osob Vietnamské národnosti, přičemž mu bylo známo, že tyto osoby nemají pro vstup a pobyt na území SRN potřebná povolení, a za každou osobu obdržel po návratu 2 500 až 3 000 Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 9. 4. 2010, pod č. j. 1956/2009–MOT–T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený V. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují jeho státní hranici. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2010 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch