11 Tcu 245/2012-14
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občanů České republiky obv. M. R. a obv. D. H. podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení M. R. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg (Rakouská republika) ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním zčásti dokonané a z části ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1, č. 4, § 129 č. 1 a 2, § 130 čtvrtý případ, § 15 rakouského tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení D. H. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním zčásti dokonané a z části ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1, č. 4, § 129 č. 1 a 2, § 130 čtvrtý případ, § 15 rakouského tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g (Rakouská republika) byli obvinění M. R. a D. H. uznáni vinnými ze spáchání výše uvedených trestných činů. Následně byl M. R. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a D. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Korneuburg jsou M. R. a D. H.: A) ve vědomé a chtěné spolupráci jako spolupachatelé: I) s úmyslem opatřit si opakovaným pácháním krádeží vloupáním trvalý příjem, 1) odcizili, z části vloupáním, cizí movité věci v hodnotě přesahující 3.000,- € s úmyslem jejich přivlastnění, a to konkrétně: a) dne 8. 12. 2010 v N. u S. A. B. a Dr. B. P. osobní vůz zn. Audi A4, osobní vůz zn. Fiat Brava, několik hliníkových ráfků, několik autorádií, zařízení sub-woofer a peníze v hotovosti ve výši cca 15.000,- € vloupáním tak, že pomocí stavitelného klíče vylomili válcovou vložku zámku u dveří dílny, a tak se vloupali dovnitř, vypáčili automat na kávu, který se tam nacházel, originální klíče uložené v dílně od obou jmenovaných vozidel si protiprávně vzali a tím se dostali do jmenovaných vozidel, které spolu se zbytkem lupu dopravili do Česka, b) dne 22. 12. 2010 v P. A. G. kabelku s hotovostí a mobilním telefonem v již nezjistitelné hodnotě, c) dne 22. 10. 2010 v P. G. K. hotovost ve výši 100,- €, d) dne 23. 12. 2010 v H. osobě s dispozičním právem firmy Hervis pár sportovní obuvi v hodnotě cca 100,- €, e) téhož dne v H. osobě s dispozičním právem firmy BIPA dva kusy parfémů v nezjistitelné hodnotě, f) téhož dne v H. dále jmenovaným zaměstnancům zemského pečovatelského domu tak, že se vplížili do prostoru pro zaměstnance a tam odcizili cenné předměty, a to: aa) A. R. mobilní telefon v hodnotě 90,- €, bb) E. V. její peněženku s hotovostí ve výši 170,- €, cc) G. L. její peněženku s hotovostí ve výši 10,- €, dd) H. H. dva mobilní telefony v celkové hodnotě 310,-€, g) dne 1. 2. 2011 v P. osobě s dispozičním právem firmy BILLA různou kosmetiku a zboží pro malé děti v hodnotě cca 320,- €.
2) Dále se oba odsouzení pokusili odcizit a) dne 22. 10. 2010 ve S. F. W. A. A. různé cenné předměty vloupáním, avšak před dokončením byli vyrušeni svědky, b) dne 22. 12. 2010 A. G. tak, že se pokusili s předtím ukradenými kartami pro výběr z bankomatu a kreditními kartami vybrat v bankomatu peníze, přičemž dokončení ztroskotalo na neznalosti PIN kódu, c) dne 1. 2. 2011 v M. osobě s dispozičním právem firmy BILLA různou kosmetiku a dětské zboží v celkové hodnotě 260,- € tak, že tyto věci naložili do nákupního vozíku a přes vstup chtěli prodejnu opustit, avšak před dokončením zpozorovali před prodejnou policejní hlídku a bez lupu z obchodu uprchli.
II) opatřili si nehotovostní platební prostředky, jimiž nesměli disponovat s úmyslem, že sebe nebo třetí osobu jejich použitím v právním styku neoprávněně obohatí, a to dne 22. 12. 2010 karty do bankomatu a kreditní karty A. G. trestním jednáním pod bodem A/I/1/b), přičemž nehotovostní platební prostředky byly uloženy v její kabelce,
III) zadržovali nehotovostní platební prostředky, jimiž nebyli oprávněni disponovat, s úmyslem zabránit jejich použití v právním styku, a to: 1) dne 22. 12. 2010 v P. trestným činem popsaným pod bodem A/I/1/c) karty do bankomatu a kreditní karty G. K. tak, že je odcizili z jeho bundy a později je zahodili, 2) dne 23. 12. 2010 dvě karty do bankomatu E. V. trestným činem popsaným pod bodem A/I/1/f/bb) tak, že si tyto vzali z její peněženky a později zahodili, 3) dne 23. 12. 2010 dvě karty do bankomatu G. L. trestným činem popsaným pod bodem A/I/1/cc) tak, že tyto vzali z její peněženky a později zahodili.
IV) dále jmenované doklady, jimiž nesměli disponovat, s úmyslem tyto zadržet, aby zabránili jejich použití v právním vztahu k prokázání práva, právního vztahu či nějaké skutečnosti, a to: 1) dne 8. 12. 2010 v N. u S. typový průkaz a registrační zn. ... A. B. tak, že při trestném jednání popsaném pod bodem A/I/1/a) si tyto vzali, 2) dne 22. 12. 2010 v P. řidičský průkaz A. G. tak, že tento v souladu s trestným činem uvedeným pod bodem A/I/1/b) si tento vzali, 3) dne 22. 12. 2010 v P. tak, že s v souladu s trestným činem jmenovaným pod bodem A/I/1/c) sebrali z bundy poštovního zaměstnance F. M. technický průkaz, 4) dne 23. 12. 2010 v S. tak, že sňali z jeho osobního vozidla a namontovali je na osobní vůz, který používali, registrační zn. ... W. M., 5) dne 23. 12. 2010 řidičský průkaz a E-kartu E. V. trestným činem popsaným pod bodem A/I/1/bb) tak, že tyto sebrali z její peněženky, 6) dne 23. 12. 2010 řidičský průkazy a E-kartu G. L. trestným činem popsaným pod bodem A/I/1/F/cc) tak, že si tyto vzali z její peněženky, 7) dne 1. 2. 2011 v H. tak, že sňali registrační zn. ... firmy S. z jejich osobního vozidla a namontovali si je na jimi používaný osobní vůz, 8) dne 1. 2. 2011 v E. tak, že odmontovali registrační zn. ... z osobního vozu a namontovali si je na jimi používané osobní vozidlo.
B) M. R. měl dne 1. 2. 2011 v M. u sebe neoprávněně zakázanou zbraň, tzv. „boxera“, tedy podle § 17 odst. 1 bod 6 zákona o zbraních zakázanou zbraň, byť i z nedbalosti.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 1420/2011-MOT-T/8 ze dne 13. 12. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se na odsouzení obou obviněných českých občanů rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 20. 12. 2012.
Nejvyšší soud podaný návrh přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro to, aby se na odsouzení obv. R. a H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, jsou v případě obv. R. splněny pouze částečně.
Podle § 4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
K podmínce oboustranné trestnosti skutku je třeba zdůraznit platnost zásady, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (srov. rozhodnutí č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze u toho skutku, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Z toho vyplývá, že odsouzení za skutek, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (a u něhož tedy není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) Nejvyšší soud ČR účinky odsouzení soudem České republiky nepřizná.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že obviněný M. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen jiným členským státem Evropské unie a jeho odsouzení se částečně týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle § 205 tr. zákoníku a loupeže podle § 173 tr. zákoníku). S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a výše uvedené úvahy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna u obv. R. v případě spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 50 odst. 1 bod 2 rakouského zákona o zbraních, neboť vlastnictví tzv. „boxera“ není podle právního řádu České republiky trestným činem. Z tohoto důvodu nejsou ohledně tohoto skutku splněny formální podmínky § 4a odst. 3 zákona.
Obv. D. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen jiným členským státem Evropské unie a jeho odsouzení se týká skutků, které všechny vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle § 205 tr. zákoníku a loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Z toho vyplývá, že u obv. H. jsou splněny formální podmínky podle § 4a odst. 3 zákona beze zbytku.
Co se týče závažnosti spáchaných skutků, oba odsouzení se dopustili rozsáhlé úmyslné majetkové trestné činnosti, při které odcizili (částečně vloupáním), nebo se pokusili odcizit, věci ve výši cca 16.500,- €. Současně si při této trestné činnosti zadržovali cizí doklady a nehotovostní platebními prostředky, kterými nebyli oprávněni disponovat, s úmyslem zabránit jejich použití v právním styku. Tomu také odpovídá druh a výměra udělených trestů odnětí svobody, která byla uložena v případě obv. R. v trvání 5 (pěti) let a v případě obv. H. v trvání 4 (čtyř) let.
Nejvyšší soud tak vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně obv. R. a H. v té části, která se týká spáchání trestných činů loupeže a krádeže, tedy činů, které jsou trestné i podle české právní úpravy. Proto se na tuto část rozsudku Zemského soudu Korneuburg hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Jelikož však vlastnictví manuální zbraně „boxera“ není podle současné platné právní úpravy trestným činem, Nejvyšší soud konstatoval, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby se na tuto část odsouzení hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2013
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 11 Tcu 245/2012
Datum rozhodnutí: 14.03.2013
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí: D
11 Tcu 245/2012-I.-46
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 29. 4. 2014 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky D. H.,podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012-14, jímž bylo ve smyslu § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se na odsouzení D. H. – rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním z části dokonané a z části ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1, č. 4, § 129 č. 1 a 2, § 130 čtvrtý případ, § 15 rakouského tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let – hledí jako na odsouzení soudem České republiky, se v části týkající se odsouzeného D. H. (výrok II. usnesení), z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Nejvyšší soud svým usnesením sp. zn. 11 Tcu 245/2012 ze dne 14. 3. 2013 na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodl, že se na odsouzení D. H. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, pro spáchání zločinu těžké výdělečné krádeže vloupáním, zčásti dokonané a z části ve stadiu pokusu, podle výše uvedených ustanovení rakouského tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 7. 1. 2014 Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu oznámil, že svým rozsudkem ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 11 T 1/2013, podle § 451 odst. 1 tr. ř. uznal cizozemské rozhodnutí Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g. Poté zaslal trestní list o uznávacím řízení Rejstříku trestů a ten krajskému soudu sdělil, že stejný rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu byl uznán rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012, v důsledku čehož má odsouzený H. v rejstříku dva zápisy, týkající se téhož uznávacího řízení. Na základě toho se Krajský soud v Brně obrátil na Nejvyšší soud s žádostí o vysvětlení, který zápis je správný.
Nejvyšší soud si vyžádal kompletní spisový materiál D. H., věc přezkoumal a zpětně shledal, že zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů ze strany Nejvyššího soudu k datu 14. 3. 2013 splněny nebyly.
Z doručeného spisového materiálu D. H., bylo zjištěno, že Krajský soud v Brně svým rozsudkem sp. zn. 11 T 1/2013 ze dne 28. 2. 2013 v souladu s § 451 odst. 1 tr. ř. uznal výše uvedený rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu, kterým byl D. H., odsouzen za spáchání trestného činu těžké výdělečné krádeže vloupáním, z části dokonané, z části ukončené ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 129 číslo 1 a 2, § 130 čtvrtý případ, § 15 a trestného činu odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 3 rakouského tr. zákona. Za tyto skutky, a za trestný čin zatajování listin podle § 229 odst. 1 německého tr. zákona, byl odsouzenému H. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let [přičemž do jeho trvání byla započtena také doba vazby od 1. 2. 2011 (9:20 hod.) do 27. 6. 2011, (11:00 hod.)], neboť takovéto jednání odpovídá na území České republiky trestným činům krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku.
Krajský soud v Brně podle § 451 odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 205 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku přeměnil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, uložený D. H. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, na úhrnný trest odnětí svobody v trvání 46 (čtyřiceti šesti) měsíců.
Vzhledem k této skutečnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, č. j. 11 Tcu 245/2012-14 trpí ve vztahu k ods. D. H. vadou, neboť v evidenci Rejstříku trestů skutečně figurují dva zápisy, týkající se téhož odsouzení (č. l. 115). Proto Nejvyšší soud přistoupil k nápravě tohoto stavu.
Ust. § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, uvádí, že pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky a soud následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení. V takovém případě Rejstřík trestů eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Brně svým rozhodnutím sp. zn. 11 T 1/2013 ze dne 28. 2. 2013 uznal ve vztahu k ods. D. H. cizozemské rozhodnutí Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, proto Nejvyšší soud své předchozí usnesení č. j. 11 Tcu 245/2012-14 z 14. 3. 2013 ve vztahu k tomuto odsouzenému zrušil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 4. 2014
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman