11 Tcu 25/2024-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky T. S., rozsudkem Okresního soudu Langen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2021, v němž byl uznán vinným trestným činem řízení pod vlivem alkoholu, spáchaným ve třech případech, podle § 316 odst. 1 a 2 německého trestního zákoníku (body II. 1. až 3. rozsudku), a tomu odpovídající část úhrnného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Naproti tomu se zamítá návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky T. S., rozsudkem Okresního soudu Langen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2021, a to pro trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, dílem spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem padělání úředních listin podle německého trestního zákoníku, trestným činem krácení daně a porušením zákona o povinném pojištění podle německého trestního zákoníku ve spojení s německým zákonem o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (body II. 4. a 5. rozsudku) a těmto trestným činům odpovídající část úhrnného trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
1. Rozsudkem Okresního soudu Langen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2021, byl T. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem řízení pod vlivem alkoholu, spáchaným ve třech případech, podle § 316 odst. 1 a 2 německého trestního zákoníku (body II. 1. až 3. rozsudku) a jednak trestným činem řízení bez řidičského oprávnění, dílem spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem padělání úředních listin podle německého trestního zákoníku, trestným činem krácení daně a porušením zákona o povinném pojištění podle německého trestního zákoníku (StBG) ve spojení s německým zákonem o silničním provozu na pozemních komunikacích (StVG) a německým zákonem o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (body II. 4. a 5. rozsudku). Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Langen se T. S. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
1) – 3) ve dnech 16. 8. 2019, 17. 8. 2019 a 20. 8. 2019 odsouzený, ačkoliv nebyl držitelem požadovaného řidičského oprávnění, řídil mimo jiné v XY ve veřejném silničním provozu motorové vozidlo tov. zn. Opel Signum (VIN: XY), přičemž v důsledku požití amfetaminu (doba požití 16. 8. 2019; krevní test proveden dne 20. 08. 2019 s výsledkem 0,65 mg/I amfetaminu) již nebyl schopen řídit vozidlo s bezpečností vyžadovanou v silničním provozu. Současně bylo zjištěno, že registrační značka XY, která byla připevněna na daném vozidle, byla vedena v seznamu hledaných značek a nebyla registrována na vozidlo řízené odsouzeným.
4) odsouzený, ačkoliv nebyl držitelem požadovaného řidičského oprávnění, řídil motorové vozidlo tov. zn. VW Golf s registrační značkou XY mimo jiné na ulici XY v Y, a to dne 16. 10. 2019 kolem 15:15 hodin.
5) odsouzený, ačkoliv nebyl držitelem požadovaného řidičského oprávnění, řídil motorové vozidlo tov. zn. VW Golf (VlN: XY) po XY v XY, a to dne 11. 7. 2020 kolem 20:35 hodin. Vozidlo bylo předtím opatřeno registrační značkou XY, která nebyla vydána pro toto vozidlo a která byla předtím opatřena samolepkami, jež měly vzbudit zdání řádné registrace vozidla a platné technické kontroly. Dané vozidlo rovněž nebylo pojištěno ani zdaněno, což bylo odsouzenému známo.
3. Dne 11. 4. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení T. S. rozsudkem Okresního soudu Langen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, a to ohledně výše uvedeného odsouzení německým soudem, toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený T. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že za situace, kdy je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného T. S. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna stran skutků, ve kterých je rozsudkem Okresního soudu Langen ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, spatřován trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, dílem spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem padělání úředních listin podle německého trestního zákoníku a trestným činem krácení daně a porušením zákona o povinném pojištění podle německého trestního zákoníku ve spojení s německým zákonem o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (body II. 4. a 5. rozsudku).
9. Skutky popsané pod body II. 4. a 5. citovaného rozsudku Okresního soudu Langen, spočívající v tom, že odsouzený dne 16. 10. 2019 kolem 15:15 hodin a poté dne 11. 7. 2020 kolem 20:35 hodin řídil motorové vozidlo, ačkoli nebyl držitelem požadovaného řidičského oprávnění, přičemž ve druhém případě bylo vozidlo opatřeno registrační značkou, která však nebyla pro toto vozidlo vydána a byla opatřena samolepkami, jež měly vzbudit zdání řádné registrace vozidla a platné technické kontroly, přičemž dané vozidlo nebylo pojištěno ani zdaněno, což bylo odsouzenému známo, totiž nejsou podle platné české právní úpravy trestným činem. Řízení motorového vozidla bez toho, aniž by byl jeho řidič držitelem řádného řidičského oprávnění, totiž nelze bez dalšího považovat za výkon činnosti, jež by byla řidiči zakázána rozhondutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, resp. pro kterou by mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu či pro které takové oprávnění pozbyl ve smyslu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) českého trestního zákoníku. Odsouzený totiž v rozhodné době ani dříve vůbec držitelem řidičského oprávnění nebyl, pročež mu ani nemohlo být toto oprávnění odňato ani jej nemohl pozbýt. Současně nebylo ze skutkových zjištění německého soudu nikterak zřejmé, že by v rozhodném období odsouzený vykonával činnost, která by mu byla dříve německým soudem, popř. jiným orgánem veřejné moci v rámci uložené sankce zakázána. Rovněž označení motorového vozidla pozměněnou či uměle vytvořenou registrační značkou z pohledu českého trestního práva nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 trestního zákoníku, neboť registrační značku k motorovému vozidlu nelze považovat za veřejnou listinu ve smyslu § 131 trestního zákoníku, jež požívá zvýšené trestněprávní ochrany. V obou výše uvedených případech přitom nepřichází v úvahu ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky.
10. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně výše citovaného cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutkům popsaným pod body II. 4. a 5. rozsudku Okresního soudu Langen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2021, a těmto skutkům odpovídající části úhrnného trestu v trvání šesti měsíců, zamítl.
11. Naopak jde-li o skutky popsané pod body II. 1. až 3. rozsudku Okresního soudu Langen ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, které tento soud právně kvalifikoval jako trestný čin řízení pod vlivem alkoholu, spáchaný ve třech případech, podle § 316 odst. 1 a 2 německého trestního zákoníku, lze konstatovat, že se odsouzení týká skutků, které jednoznačně vykazují znaky trestného činu rovněž podle právního řádu České republiky, konkrétně jednoho pokračujícího přečinu ohrožení pod vlivem návykových látek podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu je totiž zřejmé, že odsouzený více (třemi) dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost (konkrétně řídil osobní motorové vozidlo po požití amfetaminu), při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, uveřejněného pod č. 2/2020 Sb. rozh. tr., je totiž za stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla ve smyslu § 274 tr. zákoníku třeba považovat situaci, kdy řidič řídí motorové vozidlo po požití jiné návykové látky než alkoholu, jejíž koncentrace v krevním séru dosáhne – v případě amfetaminu - nejméně hodnoty 150 ng/ml. Odsouzený přitom ve dnech 16. 8. 2019, 17. 8. 2019 a 20. 8. 2019 řídil motorové vozidlo poté, co dne 16.
8. 2019 požil amfetamin, načež v jeho krvi bylo testem provedeným dne 20. 8. 2019 naměřeno 0,65 mg/l amfetaminu, tj. 650 ng/ml, tzn. že koncentrace této látky v těle odsouzeného přesáhla v rozhodné době – a to několikanásobně – stanovenou toleranční hranici 150 ng/ml. Za daného stavu jsou tedy ve vztahu k jednání popsanému v dotčeném rozsudku německého soudu pod body II. 1. až 3. splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
12. V posuzované věci jsou však ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený T. S. se během krátkého období (v rámci tří po sobě jdoucích dnů) opakovaně dopouštěl jednání majícího povahu úmyslného trestného činu, přičemž pominout nelze zejména míru koncentrace amfetaminu, tedy návykové látky, v těle odsouzeného, jež v rozhodnném období přesáhla maximální povolenou hranici 150 ng/ml více než čtyřikrát. O společenské škodlivosti jeho jednání pak vedle povahy a charakteru jím páchaného trestného činu svědčí mimo jiné i jeho bohatá trestní minulost, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl na území České republiky v rozmezí let 2009 až 2014 celkem pětkrát pravomocně odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, byť v důsledku zahlazení některých těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně však nelze pominout, že v období let 2007 až 2023 se dopustil celkem v šestnácti případech další trestné činnosti různorodého charakteru též na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
13. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném v bodě I. výrokové části tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že se pouze na tři z celkového počtu pěti skutků T. S., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Langen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 31 Ds 500 Js 41030/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, v souladu s tím alikvotně snížil i tímto rozsudkem německého soudu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původního úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců na konečný jeden rok a dva měsíce, který tak svým druhem i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání odsouzeného popsanému pod body II. 1. až 3. shora citovaného rozsudku Okresního soudu Langen.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu