11 Tcu 26/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. března 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky L. H., rozsudkem Soudu v Haarlemu, Nizozemí, ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 15/0010179/02, ve spojení s rozsudkem Soudu v Amsterdamu, Nizozemí, ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 1826/03, pro trestný čin proti zákonu o opiu podle čl. 2 odst. 1 bod A) nizozemského zákona o opiu a § 10, § 27 a § 47 nizozemského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.
Výše uvedenými rozsudky nizozemských soudů, jež nabyly právní moci dne 6. 6. 2003, byla L. H. uznána vinnou trestným činem proti zákonu o opiu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Nizozemí. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemských soudů dopustila v podstatě tím, že dne 24. 8. 2002 v S., obec H., společně s dalšími osobami úmyslně dovezla na území Nizozemska 4.835,6 g látky obsahující kokain, přičemž kokain je látka uvedená v seznamu I., který je součástí zákona o opiu.
Za tento trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení nizozemských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky a byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. H. se dopustila závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Jednalo se o dovoz poměrně velkého množství omamné látky, přičemž čin spáchala v součinnosti s dalšími osobami. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, tedy již v poměrně výrazné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík