11 Tcu 32/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky M. T., dříve P. D., rozsudkem Obvodového soudu v Dortmundu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 1999, sp. zn. 75 Ls 6 Js 932/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Dortmundu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. Ns 6 Js 932/98, a to pro pokus trestného činu krádeže ve třech případech podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 25 odst. 2 a § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Dortmundu, Spolková republika Německo, jenž ve spojení s citovaným rozsudkem Zemského soudu v Dortmundu, Spolková republika Německo, nabyl právní moci dne 21. 10. 1999, byla P. D. – nyní M. T., uznána vinnou pokusem trestného činu krádeže ve třech případech, a to podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo, přičemž jí byl za to uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustila v podstatě tím, že dne 29. 3. 1995 společně s další osobou v obci H., ul. S. S., pod smyšlenou záminkou vnikla do bytu poškozené paní H. P., přičemž poté, co spolupachatelka odvedla pozornost poškozené, obviněná prohledala byt poškozené s tím, aby zde odcizila nějaké věci. Dále pak dne 8. 10. 1997 společně s dalšími dvěma spolupachatelkami v H. pod smyšlenou záminkou vnikla do bytu poškozené paní W., v úmyslu odcizit cenné předměty, což se nepodařilo, neboť sousedka zavolala policii a všechny tři pachatelky byly v bytě zadrženy. Dne 10. 12. 1998 společně s dalšími dvěma osobami pod smyšlenou záminkou vnikla do bytu poškozené M. E. s tím, aby zde odcizila nějaké věci, ovšem v důsledku upozornění sousedky byla přivolána policie a byla v bytě zadržena.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že M. T. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. T. se ve více případech dopouštěla majetkové trestné činnosti, a to vloupáním do bytů za účelem odcizení cizích věcí. Nelze přehlédnout, že tak jednala ke škodě výrazně starších poškozených žen a v promýšlené součinnosti s dalšími osobami. Společenská nebezpečnost její trestné činnosti je tak zvyšována jak způsobem provedení činu (vloupání), tak i opakovaným pácháním trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík