11 Tcu 33/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 31. března 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky R. O. rozsudkem Obvodového soudu v Lörrachu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 36 Ls 92 Js 11026/03, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Freiburgu, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 9 Ns 92 Js 11026/03 AK 33/04, pro trestný čin nedovoleného dovozu a obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle § 1, § 3 odst. 1, § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 a § 33 německého zákona o omamných látkách a podle § 52 a § 74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Výše uvedenými rozsudky Obvodového soudu v Lörrachu a Zemského soudu ve Freiburgu, Spolková republika Německo, byla R. O. uznána vinnou trestným činem nedovoleného dovozu a obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl jí za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle zjištění cizozemských soudů se trestné činnosti dopustila v podstatě tak, že dne 4. 10. 2003 po dohodě s další osobou ohledně přepravy drog z A. do Š., převzala cvičky zn. Mistral, do jejichž podrážek bylo umístěno 373,5 g kokainové směsi s podílem účinné látky ve výši 58 %, dále obdržela batoh, v jehož zadní části bylo 409 g kokainové směsi s podílem účinné látky 34 % a dále 506 g heroinového přípravku obsahujícího 8 % heroinové báze. Za kurýrní službu měla ve Š. obdržet 500 € a byly jí poskytnuty peníze na jízdné. Na základě toho pak dne 5. 10. 2003 odjela vlakem z A. přes n.-n. hranice do K. a odtud směrem na B., přičemž kolem 15:30 hod. byla německými celními orgány kontrolována a omamná látka byla u ní zajištěna.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená R. O. se podílela na převážení vysoce nebezpečných látek, které patří i mezi tzv. tvrdé drogy (kokain, heroin), a to v součinnosti minimálně s jednou další osobou; drogy měla provézt přes území více států a činila tak pro finanční prospěch. Dopustila se trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami.
Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen poměrně citelný trest odnětí svobody v trvání tří let. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík