11 Tcu 34/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Š. P., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 2 Ds 3 Js 11294/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 69, § 69a, § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. OPf. ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 2 Ds 3 Js 11294/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 27. 4. 1999, byl Š. P. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 69, § 69a, § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že na základě pověření neznámou osobou převzal dne 14. 9. 1998, u G., 4 jugoslávské státní příslušníky do osobního automobilu STK, přičemž věděl, že cizinci překročili „zelenou hranici\" obejitím hraničních kontrolních stanovišť a neměli pro území SRN povolení k pobytu. Kvůli nepřiměřené rychlosti sjel v blízkosti obce N. s vozidlem z vozovky a byl zadržen. Za své služby bylo jmenovanému přislíbeno zaměstnání vyhazovače v diskotéce A. v P. Za tento trestný čin byl Š. P. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 21. 5. 2001 pod sp. zn. 2682/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Š. P. napomáhal v součinnosti s další osobu v ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jde o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje též zájmy České republiky. Z rozsudku německého soudu také vyplývá, že Š. P. již byl v minulosti za trestnou činnost stejného charakteru ve Spolkové republice Německo odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu ve Schwandorfu, pobočka Oberviechtach ze dne 9. 9. 1998, sp. zn. Cs 10 Js 5405/98, pro trestný čin napomáhání při nedovoleném vstupu do země a úmyslném nedovoleném pobytu ve čtyřech případech, k peněžitému trestu 60 denních sazeb po 10 DM. Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který byl Š. P. uložen, je již trestem poměrně citelným. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík