11 Tcu 36/2024-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 16. 5. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. R., rozsudkem Soudu pro střední Nizozemsko v Utrechtu, Nizozemské království, ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 16-187830-20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Soudu pro střední Nizozemsko v Utrechtu, Nizozemské království, ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 16-187830-20, který nabyl právní moci dne 25. 12. 2020, byl D. R. uznán vinným trestným činem sexuálního zneužití podle § 36f a § 243 nizozemského trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený D. R. dopustil trestné činnosti tím, že dne 19. 7. 2020 v XY, ačkoliv věděl, že se poškozená C. V. R. poté, co společně požívali alkohol, nachází v důsledku značné opilosti ve stavu naprosté fyzické bezmocnosti, v důsledku níž nebyla schopna dát najevo svou vůli či odpor, pokud jde o pohlavní styk s odsouzeným, zneužil této její bezbrannosti a vykonal na ní soulož.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. R. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. R. se dopustil jednání, kterým způsobil velmi závažný zásah do fyzické a psychické integrity jiné osoby (poškozené C. V. R.). Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 5. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu