11 Tcu 39/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. H., rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 9. 2. 1999, sp. zn. Ds 5 Js 10853/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin krádeže ve čtyřech věcně souvisejících případech podle § 242 odst. 1, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku a šesti měsíců a zabavení věci - osobního automobilu tov. zn. Mazda.
Rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 9. 2. 1999, sp. zn. Ds 5 Js 10853/98, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 9. 8. 1999, byl R. H. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech věcně souvisejících případech podle § 242 odst. 1, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 20. 10. 1998, resp. 21. 10. 1998, ve čtyřech případech ve vědomé a záměrné součinnosti s další spoluodsouzenou osobou z různých obchodů v A. a B. odcizili oděvy, a to kožené bundy a sportovní svrchní oděvy značek Bogner, Lacoste, atd. v celkové hodnotě 11 649 DM, s úmyslem trvale připravit o tyto předměty jejich vlastníky bez zaplacení. Za tento trestný čin byl R. H. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku a šesti měsíců a zabavení věci - osobního automobilu tov. zn. Mazda.
Dne 31. 5. 2001 pod sp. zn. 2814/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jednalo se o trestnou činnost páchanou více útoky ve velmi krátkém časovém intervalu, kterými byla způsobena celkově značná škoda. R. H. se jí dopustil přesto, že byl v té době ve zkušební době podmíněného odsouzení pro trestnou činnost stejného charakteru, konkrétně rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 2. 3. 1998, sp. zn. 211 Ds 303 Js 67992/97, pro trestné činy společné krádeže ve dvou případech, pokusu o společnou krádež ve dvou případech a pokusu o společnou krádež, k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Nyní mu byl uložen mimo jiné již nepodmíněný trest odnětí svobody, a to v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2001
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch