11 Tcu 39/2024-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky A. M., rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 24 Ds 208 Js 13919/20, a to pro trestné činy ozbrojené krádeže ve vícečinném souběhu s krádeží, ve vícečinném souběhu s řízením pod vlivem v alkoholu z nedbalosti v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění a v jednočinném souběhu s úmyslným řízením vozidla bez povinného ručení, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, zákona o silničním provozu a zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a tomu odpovídající trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 5 (pěti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky A. M., rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 24 Ds 208 Js 13919/20, a to pro trestný čin podvodného získávání služeb, podle německého trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce, se zamítá.
Rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 24 Ds 208 Js 13919/20, který nabyl právní moci 13. 4. 2023, byl A. M. uznán vinným trestným činem ozbrojené krádeže ve vícečinném souběhu s krádeží, ve vícečinném souběhu s podvodným získáváním služeb, ve vícečinném souběhu s řízením pod vlivem alkoholu z nedbalosti v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění a v jednočinném souběhu s úmyslným řízením vozidla bez povinného ručení podle § 242 odst. 1, § 244 odst. 1 bod 1, § 243 odst. 1 věta 2 bod 3, § 265 a odst. 1, § 265 a odst. 3, § 248 a, § 21, § 25 odst. 2, § 44, § 52, § 69, § 69 a, § 316 odst. 1, § 316 odst. 2, § 53, § 248 b odst. 1 německého trestního zákona, § 21 odst. 1 bod 1 zákona o silničním provozu a § 1, § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se A. M. dopustil trestné činnosti, částečně s odsouzeným M. K. tím, že v úmyslu opatřit si opakovaným pácháním krádeží nikoliv zanedbatelný, a nikoliv pouze přechodný zdroj příjmů a financovat tak svou obživu:
1/ dne 5. 2. 2020 kolem 06:10 hod. oba silně podnapilí odsouzení po vzájemné dohodě odcizili z nemovitosti na adrese XY, XY, neuzamčené jízdní kolo zn. Atlanta/Street Deare, FIN: XY, v hodnotě cca 100 euro. A. M. nejprve kolo odtlačil z místa, kde bylo zaparkováno, poté oba na kole odjeli, přičemž K. řídil a M. seděl na nosiči. Dechová zkouška na alkohol provedená u A. M. po 06:15 hod. prokázala hodnotu 0,83 mg/I.,
2/ dne 16. 3. 2020 kolem 20:00 hodin oba silně podnapilí odsouzení po vzájemné dohodě odcizili poškozenému K. W. moped zn. Simpson s reg. zn. XY (2020) v hodnotě cca 2.800 euro tím způsobem, že K. odcizil moped zaparkovaný na adrese XY v 93059 XY, a dotlačil jej ke křižovatce XY. Přitom M. bez vědomí K. měl v pravé kapse své bundy kuchyňský nůž s délkou čepele asi 6 cm, který měl připravený k použití. Krevní vzorek odebraný M. téhož dne kolem 23:16 hod. prokázal koncentraci alkoholu v krvi 1,64 %,
3/ dne 17. 2. 2021 kolem 18:27 hod. cestoval A. M. autobusem XY, provozovaných společností XY, XY, XY, ve směru na hlavní nádraží XY, aniž měl platnou jízdenku, když již před začátkem jízdy neměl v úmyslu zaplatit jízdné ve výši 3 euro, přičemž byl na zastávce XY kontrolován,
4/ A. M. řídil dne 4. 3. 2021 kolem 23:52 hod. na XY, u domu č. XY v XY, moped Sachs, ačkoli nebyl způsobilý k řízení z důvodu předchozího požití alkoholu, když vzorek krve odebraný mu dne 5. 3. 2021 ve 2:45 hod. prokázal koncentraci alkoholu v krvi 1,40 %. Musel si přitom být vědom toho, že není způsobilý k řízení motorového vozidla a navíc, jak mu bylo známo, nebyl držitelem požadovaného řidičského oprávnění ani pro vozidlo neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. M. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení pro jednání, v němž jsou v případě A. M. spatřovány trestné činy ozbrojené krádeže ve vícečinném souběhu s krádeží, ve vícečinném souběhu s řízením pod vlivem alkoholu z nedbalosti v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění a v jednočinném souběhu s úmyslným řízením vozidla bez povinného ručení, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, zákona o silniční dopravě a zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to přinejmenším trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, v němž je u A. M. spatřován pod bodem 3) trestný čin podvodného získávání služeb, podle německého trestního zákona, když tento skutek spočívá v podstatě v tom, že: dne 17. 2. 2021 kolem 18:27 hod. cestoval autobusem XY, provozovaným společností XY, XY, XY, ve směru na hlavní nádraží XY, aniž měl platnou jízdenku, když již před začátkem jízdy neměl v úmyslu zaplatit jízdné ve výši 3 euro, přičemž byl na zastávce XY kontrolován.
Lze konstatovat, že toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona v této části a za ně odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce zamítl.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený A. M. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku a rovněž řízením pod vlivem návykové látky ohrozil životy a zdraví jiných osob. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se majetkové trestné činnosti dopustil více útoky, s dalším pachatelem, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu A. M., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 5 (pěti) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu