11 Tcu 40/2024-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky K. R., rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 15 Ls 610 Js 13938/19, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 7 Ns 610 Js 13938/19, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 15 Ls 610 Js 13938/19, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2022, byl K. R. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním do soukromé bytové jednotky v jednočinném souběhu s trestným činem poškození věci podle § 244 odst. 1 č. 3, odst. 4, § 303, § 303c, § 25 odst. 2, § 52, § 73c německého trestního zákoníku (StGB), a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 7 Ns 610 Js 13938/19, bylo následně rozhodnuto tak, že odvolání K. R. podané proti výše citovanému rozsudku okresního soudu bylo zamítnuto jako nedůvodné.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Chemnitz se K. R. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
společně s odděleně stíhaným P. K. v době od 9. 11. 2018 kolem 08:00 hodin do 9. 11. 2018 kolem 12:30 hodin vědomě a úmyslně, v souladu se společným plánem trestného činu, vypáčili dveře od kůlny patřící poškozené R. na jejím pozemku na adrese XY, XY, odkud odcizili žebřík a tesařské kladivo, načež žebřík postavili k oknu ložnice domu poškozené na výše uvedeném pozemku a tesařským kladivem rozbili okenní tabuli. Poté odsouzený K. R. a odděleně stíhaný P. K. vnikli do bytu poškozené, který prohledali a odcizili z něj různé předměty, zejména elektroniku, hudební nástroje, brusle, oblečení a další movité věci, aby si je ponechali pro sebe, čímž poškozené způsobili věcnou škodu ve výši nejméně 525 EUR. 3. Dne 28. 5. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 15 Ls 610 Js 13938/19, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 7 Ns 610 Js 13938/19, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2022, ve vztahu k osobě odsouzeného K. R. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že K. R. je občanem České republiky, který byl ve shora uvedeném případě odsouzen cizozemským soudem, přičemž dané odsouzení se týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený společným jednáním s další osobou přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Současně za užití násilí neoprávněně vnikl do obydlí jiného [tj. ve smyslu § 133 tr. zákoníku do domu či jiné prostory sloužící k bydlení, včetně příslušenství k nim náležejícím]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku německého soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 14 T 155/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 11 To 377/2012, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře třiceti šesti měsíců, který vykonal dne 7. 9. 2016, tedy cca dvacet šest měsíců před počátkem páchání majetkově motivované trestné činnosti, pro kterou byl následně pravomocně odsouzen předmětným rozsudkem Okresního soudu Chemnitz. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout mimo jiné fakt, že odsouzený svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1976 až 2021 byl na území České republiky celkem třicetkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost včetně trestné činnosti stejného (tj. majetkového) charakteru, byť je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na něho třeba (částečně) hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Chemnitz ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. R. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu