11 Tcu 40/2025-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 6. 2025 k podnětu Krajského soudu v Ostravě na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 11 Tcu 78/2011, ve věci O. R., t a k t o :
Podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 11 Tcu 78/2011, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. R., rozsudkem Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug, zrušuje.
Rozsudkem Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2001, byl O. R. uznán vinným trestným činem vraždy v jednočinném souběhu s těžkou loupeží podle § 211, § 250 odst. 1 bod 1a, b, § 249 odst. 1, § 52 německého tr. zák, § 3, § 17, § 18 německého zákona o soudech pro mladistvé, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců.
Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení O. R. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 11 Tcu 78/2011, tak, že se údaje o tomto odsouzení O. R. výše uvedeným rozsudkem zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Dne 18. 12. 2024 pod sp. zn. 77 Nt 1032/2024 podal Krajský soud v Ostravě podle § 4 odst. 4 zákona Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jímž bylo rozhodnuto o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení O. R. do evidence Rejstříku trestů, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již dříve rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že především v zájmu odstranění duplicity záznamu v evidenci Rejstříku trestů lze dovodit naplnění zákonných podmínek pro zrušení usnesení, jímž Nejvyšší soud výše označeným usnesením rozhodl o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení O. R. do této evidence.
Podle § 4 odst. 2 zákona (ve znění účinném do 26. 4. 2012) platilo, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti mohl rozhodnout o zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky kterýmkoli cizozemským soudem, jestliže se odsouzení týkalo činu, který byl trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence byl odůvodněn závažností činu a druhu trestu, který za něj byl uložen.
Podle § 4 odst. 4 zákona (ve znění zákona č. 357/2011 Sb.) platilo, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle § 4 odst. 2 zákona a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu (§ 452 tr. ř.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o tomto odsouzení. Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání.
I když současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů se již nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), tak při absenci přechodného ustanovení ve shora uvedeném zákonu č. 357/2011 Sb. ve vztahu k těm cizozemským rozhodnutím, o jejichž zaznamenání do evidence Rejstříku trestů rozhodl Nejvyšší soud do 26. 4. 2012 podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zákona, je z důvodu odstranění duplicity v evidenci odsouzení namístě postup podle analogie § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu totiž vyplývá, že rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 11 Tcu 3/2002, byl podle tehdy platného § 384a odst. 1 tr. ř. ohledně odsouzeného O. R. uznán na území České republiky výše citovaný rozsudek Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 45 T 5/2022-35, bylo podle tehdy platného § 384d odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že odsouzený ml. O. R. vykoná trest odnětí svobody z rozsudku Zemského soudu v Kempten, Spolková republika Německo, ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 KLs 200 Js 5989/99 jug, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2001, jímž byl uznán vinným trestným činem vraždy v jednočinném souběhu s těžkou loupeží podle § 211, § 250 odst. 1 bod 1a, b, § 249 odst. 1, § 52 tr. zák, § 3, § 17, § 18 zákona o soudech pro mladistvé, a uložen mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků a 6 (šesti) měsíců, který byl uznán na území České republiky rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 11 Tcu 3/2002. Podle tehdy platného § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. bylo dále rozhodnuto, že odsouzený se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Jestliže výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002 bylo ohledně O. R. rozhodnuto o uznání předmětného rozsudku Zemského soudu Kempten, Spolková republika Německo, na území České republiky, tak nepřicházelo v úvahu jeho další (opětovné) zaznamenání v evidenci Rejstříku trestů na základě postupu podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
Lze tedy dovodit, že v posuzované věci jsou splněny podmínky pro analogický postup Nejvyššího soudu předpokládaný ustanovením § 4 odst. 4 zákona. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 11 Tcu 78/2011, ohledně zaznamenání údajů o předmětném cizozemském odsouzení O. R. evidované pod bodem 2) opisu evidence Rejstříku trestů.
Na základě tohoto rozhodnutí pak v opisech a výpisech z evidence Rejstříku trestů nelze u O. R. vykazovat původně zaznamenané (tj. na podkladě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 11 Tcu 78/2011) odsouzení cizozemským soudem pod bodem 2), neboť Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle § 4 odst. 1 zákona.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu