11 Tcu 41/2025-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. H., rozsudkem Soudu v Římě, Italská republika, ze dne 3. 12. 2019, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Římě, Italská republika, ze dne 18. 5. 2021, č. 4767/2021, sp. zn. 3025/2021, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Soudu v Římě, Italská republika, ze dne 3. 12. 2019, byl L. H. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem neoprávněného přechovávání omamné látky za účelem prodeje podle § 73, odst. 4 (ve vztahu k odst. 1) D.P.R. č. 309/1990, tj. italského konsolidovaného zákona o předpisech týkajících se regulace omamných a psychotropních látek, prevence léčby a rehabilitace stavů závislosti. Za to byl odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jednak k peněžitému trestu ve výši 8.000 eur. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně však odsouzený podal prostřednictvím svého obhájce odvolání. O tomto řádném opravném prostředku tak následně rozhodl Odvolací soud v Římě, Italská republika, který svým rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. 4767/2021, sp. zn. 3025/2021, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2021, rozhodl tak, že snížil trest, který byl odsouzenému uložen soudem prvního stupně, a to v případě trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců a v případě peněžitého trestu na 4.000 eur. Naproti tomu v ostatních částech zůstal napadený rozsudek Soudu v Římě nedotčen, resp. byl rozhodnutím odvolacího soudu potvrzen.
2. Podle skutkových zjištění Soudu v Římě se L. H. výše uvedené drogové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
nezákonně přechovával za účelem zcizení třetím osobám 90 g brutto omamné látky typu hašiš a 24 g brutto omamné látky typu marihuana, neboť dne 2. 12. 2019 podrobil personál policejní hlídky u nádraží XY v Římě odsouzeného, který seděl na jedné z laviček se dvěma batohy, kontrole, načež v průběhu osobní prohlídky byla v těchto batozích zjištěna omamná látka a dva zavírací nože. Následně byla prohlídka rozšířena i na bydliště odsouzeného nacházející se v XY, která měla rovněž kladný výsledek, a kromě jiného umožnila zajistit 100 gramů semen konopí. Na základě provedené toxikologické analýzy celé látky bylo zjištěno, že zajištěná látka odpovídá 0,780 gramům hašiše s 2,7% obsahem THC a 6,526 gramům marihuany v čistém stavu, což odpovídá 293 průměrným jednorázovým dávkám.
3. Dne 13. 6. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Soudu v Římě, Italská republika, ze dne 3. 12. 2019, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Římě, Italská republika, ze dne 18. 5. 2021, č. 4767/2021, sp. zn. 3025/2021, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2021, ve vztahu k osobě L. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že L. H. je občanem České republiky, byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů dne 18. 7. 2022 (viz č. l. 11 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění Soudu v Římě totiž jednoznančně vyplývá, že odsouzený v daném případě u sebe, popř. ve svém bydlišti neoprávněně pro jiného přechovával celkové množství 0,780 gramů hašiše s obsahem 2,7% účinné látky THC a 6,526 gramů marihuany v čistém stavu, což odpovídá 293 průměrným jednorázovým dávkám, a to zjevně za účelem jejich další distribuce třetím osobám. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený L. H. se dopustil úmyslné trestné činnosti obecně nebezpečné, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována především celkovým množstvím psychotropní látky, se kterým za účelem dosažení vlastního obohacení nakládal, když nelze pominout, že se v daném případě jednalo o množství odpovídající 293 průměrným jednorázovým (uživatelským) dávkám. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že byť na území České republiky nebyl doposud trestně stíhán a odsouzen, byl v rozmezí let 2013 až 2016 celkem pětkrát pravomocně odsouzen za trestnou činnost výhradně drogového charakteru na území Italské republiky. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Soudu v Římě ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Římě, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců doplněný peněžitým trestem ve výši 4.000 eur. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. H. příslušným soudem Italské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu