11 Tcu 42/2024-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky K. R., rozsudkem Obvodového soudu Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 915 Ls 3280 Js 240678/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Obvodového soudu Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 915 Ls 3280 Js 240678/21, který nabyl právní moci dne 12. 7. 2022, byla K. R. uznána vinnou trestným činem závažné krádeže spáchané organizovanou zločineckou skupinou ve stadiu pokusu ve dvou případech a trestným činem závažné krádeže spáchané organizovanou zločineckou skupinou podle § 244a odst. 1, § 244 odst. 1 bod 2, § 243 odst. 1 bod 1, § 242 odst. 1, odst. 2, § 74, § 53, § 52, § 25odst. 2, § 23 a § 22 německého trestního zákona, za což byla odsouzena k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se v úmyslu si opakovanými krádežemi obstarávat nejen přechodný zdroj příjmů:
v blíže nezjištěné době před 28. srpnem 2021 se zvlášť stíhaní M. D. a V. S. spojili s odsouzenými K. R. a D. L., se záměrem dopouštět se krádeží věcí zákazníků, a to především na parkovištích u prodejen. Za tím účelem v den spáchání trestného činu společně přicestovali z České republiky do Německa, a to ve vozidle Opel Meriva, reg. zn. XY (CZI). Odsouzení K. R., D. L. a zvlášť stíhaní M. D. a V. S. si rozdělili role, tak, že zatímco V. S. byl zodpovědný za výběr potencionálních obětí a za telefonickou koordinaci K. R. a D. L., kteří páchali vlastní krádeže, M. D., která byla v telefonickém kontaktu s pachateli, zůstala v autě a sledovala okolí, aby je mohla případně včas varovat.
Konkrétně se tak dopustili následujících činů:
1. dne 28. 8. 2021 kolem 14:00 hod. K. R., D. L., V. S. a M. D. přijeli vozidlem Opel Meriva XY na parkoviště obchodu Aldi, na adrese XY, XY, kde podle předchozí vzájemné dohody hledali příležitosti ke kapesním krádežím. S. zaparkoval vozidlo na tamním parkovišti tak, aby mohlo z parkoviště kdykoli rychle a bez překážek vyjet. Následně spolu s R. a L. z vozidla vystoupili, zatímco D. zůstala ve vozidle, aby dle své přidělené role sledovala okolí a byla v telefonickém v kontaktu s L. a S. Oba odsouzení vešli do supermarketu a kolem 15.20 hod. přistoupili k poškozenému W., který u pokladny vykládal zboží na pokladní pás. L. sáhl poškozenému do levé kapsy u bundy, aby z ní odcizil cennosti, byl však neúspěšný, neboť se v kapse žádné nenacházely. S. zůstal po tuto dobu hlídat před supermarketem. Kolem 15.45 hod. všichni pachatelé opustili místo činu a společně odjeli výše uvedeným vozidlem směrem na XY,
2. kolem 16.05 hod. přijeli všichni na parkoviště supermarketu XY, na adrese XY v XY. Zde S. opět zaparkoval vozidlo tak, aby umožnil jeho případný rychlý odjezd. Následně odsouzení a S. vozidlo opět opustili, aby nalezli další příležitosti ke krádežím. D. zůstala ve vozidle a udržovala telefonický kontakt s odsouzenými a S. a hlídala. Poté se L. a R. přiblížili k poškozené S., která tlačila nákupní vozík a měla na rukojeti zavěšenou kabelku. L. sáhl do kabelky a vyndal z ní peněženku, zatímco R. toto jednání kryla svým tělem, aby zabránila odhalení. Když si toho poškozená všimla a vykřikla, L., který věděl, že nemůže krádež dokonat podle plánu, zasunul peněženku zpět do kabelky. Všichni pak společně kolem 16.45 hod. opustili parkoviště a odjeli směrem na XY,
3. kolem 17.15 hod. přijeli všichni na parkoviště obchodu s nábytkem „XY“ na adrese XY, XY. Podle dohody odsouzení a S. opustili vozidlo, zatímco D. zůstala ve vozidle a udržovala telefonický kontakt se S. Ten pozoroval okolí, zejména ostatní zákazníky. L. dal R. signál, že další obětí má být poškozená M. Y. Když byla poškozená u svého vozidla a přemísťovala svou dceru z kočárku do vozidla, L. tento okamžik využil a z kabelky poškozené položené v kočárku peněženku odcizil, přičemž R. kryla krádež svým tělem a S. pozoroval, zda si činu všimly třetí osoby na parkovišti. Poté odešel k vozidlu, nastartoval a R. s L. se s odcizenou peněženkou rychle odebrali k vozidlu. Poškozená si však všimla, že jí peněženka byla odcizena a rozběhla se za pachateli. L. se snažil peněženku schovat do kapsy své bundy, ale poškozená mu ji vytrhla. Peněženka obsahovala 160 euro v hotovosti, šekovou kartu, osobní doklady a karty pojištěnce.
4. Události byl přítomen hlavní policejní komisař W., který si nasadil pásku s nápisem „Polizei“, přičemž služební odznak měl pověšený na řetízku na krku. S hlasitým a zřetelným slovním upozorněním „policie“ se pak přiblížil k odsouzeným, kteří stáli u vozidla. Nejprve začal zatýkat L., který však v úmyslu tomu zabránit, do něj strčil, udeřil pěstí jeho směrem a vší silou se bránil zatčení. To, že může dojít ke zranění policejního komisaře přitom vědomě akceptoval. Za použití prosté fyzické síly se policejnímu komisaři W. podařilo odsouzeného přitlačit na kapotu, jelikož se však L. nadále svýma rukama bránil zatčení, a to i přes opakované výzvy, aby tak nečinil, muselo být proto proti němu opětovně použito fyzické síly. Policejní komisař W. trpěl po krátkou dobu bolestmi způsobenými úderem oběma rukama do hrudníku, ale nebyl zraněn ani nebyl neschopen služby. Hlavní policejní komisař K. pak vydal kolem 17.24 hodin příkaz k zatčení všech pachatelů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená K. R. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená K. R. se pro svůj prospěch dopustila jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustila jako členka organizované skupiny, více protiprávními útoky, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že odsouzené byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu