11 Tcu 46/2024-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Š., rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 20 Ds 206 Js 29672/21, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 20 Ds 206 Js 29672/21, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2022 (dále též jen “rozhodnutí cizozemského soudu”), byl M. Š. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem přechovávání kradených věcí podle § 259 odst. 1 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Regensburgu se M. Š. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
v brzkých ranních hodinách dne 19. 11. 2021 převzal od zatím neznámého pachatele jménem “T. S.” na blíže neznámém místě v XY motorové vozidlo tov. zn. Daimler Mercedes Benz AMG GLC 63 S 4Matic, WDC 2539891F449218, SPZ XY, v hodnotě nejméně 65.000 EUR, které bylo předtím v neznámou dobu dne 17. 11. 2021 mezi 05:20 a 05:46 hodin za použití násilí odcizeno ze skladových prostor v obytném domě a zároveň i sídle firmy XY, XY, XY, aby toto vozidlo převezl do České republiky, konkrétně do Prahy, kde ho měl předat neznámé osobě, za což měl odsouzený obdržet odměnu 20.000 Kč. Odsouzený přitom považoval přinejmenším za možné, že dané vozidlo bylo získáno protiprávním činem a akceptoval to. 3. Dne 29. 5. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 20 Ds 206 Js 29672/21, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2022, ve vztahu k osobě M. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. Š. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to konkrétně zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jednoznančně plyne, že v rámci svého jednání odsouzený přechovával věc, která byla výnosem z trestné činnosti spáchané v cizině jinou osobou, přičemž daný čin spáchal ve vztahu k věci pocházející ze zločinu a mající značnou hodnotu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku hodnotu dosahující nejméně částky 1.000.000 Kč]. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, včetně hodnoty motorového vozidla, vůči němuž čin spáchal. Pominout nelze ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v rozmezí let 2014 až 2021 na území České republiky celkem osmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to nejen pro majetkovou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl odsouzený v roce 2022 pravomocně odsouzen pro další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Rakouské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a čtyř měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. Š. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu