11 Tcu 48/2024-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 24 Ds 208 Js 13919/20, a to při zahrnutí trestu z rozsudku Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 13 Ds 280 Js 11814/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 7 Ls 2230 Js 3276/21, a to pro trestné činy nebezpečného ublížení na zdraví ve dvou případech ve vícečinném souběhu, vždy v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci, ve vícečinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, a tomu odpovídající trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 11 (jedenácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
III. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 7 Ls 2230 Js 3276/21, a to pro trestný čin krádeže ve dvou případech, podle německého trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce, se zamítá.
I. Rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 24 Ds 208 Js 13919/20, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. K. uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech ve vícečinném souběhu podle § 242 odst. 1, § 53 a § 55 německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 13 Ds 280 Js 11814/19, který nabyl právní moci dne 15. 7. 2021.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 24 Ds 208 Js 13919/20, se odsouzený M. K. v úmyslu opatřit si opakovaným pácháním krádeží nikoliv zanedbatelný a nikoli toliko přechodný zdroj příjmů, se společně s odsouzeným A. M. dopustil trestné činnosti tím, že:
1/ dne 5. 2. 2020 kolem 06:10 hod. oba silně podnapilí odsouzení po vzájemné dohodě odcizili z nemovitosti na adrese XY, XY XY, neuzamčené jízdní kolo značky Atlanta/Street Deare, FIN: XY, v hodnotě cca 100 euro. A. M. nejprve kolo odtlačil z místa, kde bylo zaparkováno, poté oba na kole odjeli, přičemž K. řídil a M. seděl na nosiči. Dechová zkouška na alkohol provedená u A. M. po 06:15 hod. prokázala hodnotu 0,83 mg/I., vzorek krve odebraný M. K. dne 5. února 2020 kolem 07:08 hod. ukázal koncentraci alkoholu v krvi 1,26 %,
2/ dne 16. 3. 2020 kolem 20:00 hodin oba silně podnapilí odsouzení po vzájemné dohodě odcizili poškozenému K. W. moped zn. Simpson s reg. zn. XY (2020), zaparkovaný na adrese XY v XY XY v hodnotě cca 2.800 euro, který K. poté dotlačil ke křižovatce XY/XY XY. Přitom M. bez vědomí K. měl v pravé kapse své bundy kuchyňský nůž s délkou čepele asi 6 cm, který měl připravený k použití. Krevní vzorek odebraný K. dne 16. 3. 2020 kolem 23:13 hod. prokázal koncentraci alkoholu v krvi 1,65 %. Krevní vzorek odebraný M. téhož dne kolem 23:16 hod. prokázal koncentraci alkoholu v krvi 1,64 %.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 24 Ds 208 Js 13919/20, pro skutek, v němž je spatřován trestný čin krádeže ve dvou případech, podle výše citovaných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to přinejmenším trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku.
Podmínka oboustranné trestnosti činu je pak splněna i ohledně odsouzení jmenovaného rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 13 Ds 280 Js 11814/19, pro skutek, v němž je spatřován trestný čin způsobení méně závažné újmy na zdraví, podle německého trestního zákona, kterého se M. K. dopustil tím, že:
v roce 2019, především v létě 2019, žil odsouzený M. K. společně se svou tehdejší partnerkou M. S. a její kamarádkou M. G. v bytě nejprve na adrese XY v XY XY a poté se všichni tři přestěhovali na adresu XY v XY XY,
1. dne 14. 7. 2019 kolem 22:00 hod. na adrese XY, XY XY, odsouzený zranil M. G. tak, že ji udeřil pěstí do hlavy, v důsledku čehož poškozená utrpěla krvácející tržnou ránu na hlavě a bolesti, což přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn,
2. dne 30. 8. 2019 kolem 19:10 hod., na adrese XY, XY XY, odsouzený poté, co se s M. S. nejprve opakovaně pohádal, tuto napadl a zranil tím, že ji chytil za vlasy a tahal po bytě, přitom ji také jednou udeřil pěstí do obličeje. V důsledku toho poškozená utrpěla značné bolesti, které trvaly nejméně několik hodin, což odsouzený přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn. V době spáchání činu měl v dechu koncentraci alkoholu 0,84 mg/I, v důsledku tohoto ovlivnění alkoholem nicméně nebyla jeho schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto ovládnout ani omezena, ani vyloučena.
I v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to přinejmenším pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 tr. zákoníku.
Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku. Dále se dopustil jednání, kterým fyzicky napadl dvě jiné osoby v úmyslu jim způsobit újmu na zdraví. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil s dalším pachatelem, více útoky mířícími jak na ochranu zdraví, tak majetku, jakož i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
II. Rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 7 Ls 2230 Js 3276/21, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2022, byl M. K. uznán vinným trestnými činy nebezpečného ublížení na zdraví ve dvou případech ve vícečinném souběhu, vždy v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci, ve vícečinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci a dvěma případy krádeže podle § 224 odst. 1 bod 5, § 223 odst. 1, § 53, § 52, § 64, § 303 odst. 1, § 303c, § 242 odst. 1a § 248 a německého trestního zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. K. dopustil trestné činnosti tím, že:
1. v blíže nezjištěné době od 28. 9. 2020 18:10 hod. do 29. 9. 2020 06:58 hod. odsouzený na tehdejším staveništi jižního obchvatu města XY, poškodil zde zaparkovaná vozidla v majetku společnosti XY, a to tím způsobem, že u kolového rypadla XY rozbil kamenem dveře kabiny řidiče a skleněnou vložku, poté rozbil boční okno dveří řidiče nákladního vozidla MAN, reg. zn. XY, vlezl do kabiny řidiče a následně polil přístrojovou desku a sedadlo řidiče nápojem Spezi z lahve, kterou tam řidič ponechal, odtrhl zařízení pro výběr mýtného nalepené na čelním skle, které spadlo dolů a z kabiny řidiče vyhodil ven na silnici několik předmětů.
Tím způsobil věcnou škodu v celkové výši 850 euro, 2. dne 9. 1. 2021 kolem 23:00 hod. se nacházel s poškozenou M. G. a svědkyní M. S. v bytě M. S. na adrese XY ve XY. Poté, co došlo k hádce, jej poškozená požádala, aby odešel. Když to odmítl, chtěla si jít stěžovat majiteli domu, svědku J. S., a za tímto účelem se vydala na schodiště. Odsouzený se proto vydal za ní, a v okamžiku, kdy stála na podestě schodiště, ji silně kopl nohou do zad, takže poškozená spadla přes 8 schodů z výšky cca 1,28 m, až na další podestu.
Zde ji chytil oběma rukama a shodil ji ze zbytku schodiště dalších 12 schodů dolů, tedy z výšky cca 2,16 metru. V důsledku toho poškozená utrpěla zranění a značné bolesti, v jejichž důsledku nebyla po dobu jednoho týdne schopna řádné chůze. Odsouzený přitom věděl, že pád ze schodů může oběti způsobit vážné zranění nebo dokonce smrt a s tímto následkem byl přinejmenším srozuměn. Po tomto incidentu byl nicméně stále rozzlobený, a proto se vrátil do bytu M. S., kde kopal a tloukl do dveří od obývacího pokoje, vylomil jejich rám v oblasti kliky.
poté je vytrhl z pantů a vyhodil z okna kuchyně na terasu pod oknem. Tím došlo k poškození dveří a ke škodě v celkové výši asi 500 euro. Schopnost odsouzeného rozpoznat protiprávnost trestných činů pod body 1 a 2 nebyla navzdory jeho opilosti omezena, 3. dne 5. 3. 2021 se odsouzený nacházel opět v bytě poškozené M. S., aby si ní promluvil o jejich dítěti. Když kolem 16.00 hod. došlo mezi nimi k hádce, opět odmítl byt opustit, a proto se poškozená rozhodla zavolat policii. Když se chystala zavolat, uchopil odsouzený její mobilní telefon Huawei a několikrát s ním udeřil o podlahu, kdy jeho poškozením vznikla škoda ve výši 200 euro.
Poškozená poté odešla do pokoje své dcery a požádala ji o mobilní telefon Siemens Gigaset, který ji dala k užívání a chtěla z něj zavolat policii. Odsouzený nicméně vzal i tento telefon a vyhodil jej z okna dětského pokoje na terasu. Tím došlo k jeho poškození a ke škodě ve výši 89 euro. Další hádka, při níž poškozená opakovaně odsouzeného žádala, aby z bytu odešel, se přesunula na schodiště. Zde do poškozené, která stála zády ke schodišti, strčil, takže spadla dolů přes 8 schodů, tedy z výšky cca 1,28 m a zastavila se až na podestě.
V důsledku pádu utrpěla tříštivou zlomeninu ramenní kosti, byla převezena sanitkou do nemocnice a následně se musela podrobit operaci. Propuštěna byla až 12. 3. 2021.
Ačkoliv odsouzený věděl, že pád ze schodů může poškozené způsobit vážné zranění nebo dokonce smrt, byl s tímto srozuměn, 4. dne 11. 3. 2021 kolem 17:31 odcizil jízdní kolo poškozeného D. W. v hodnotě asi 50 euro, které bylo odemčené, opřené o zeď domu ve vnitrobloku XY v XY, a ujel na něm asi 300 metrů po ulici XY k supermarketu XY na adrese XY, kde kolo odstavil. Při odjezdu neměl v úmyslu kolo poškozenému vrátit, ale ponechal na náhodě, zda se kola ujmou další osoby, či zda bude poškozenému vráceno. Vzorky krve, které mu byly odebrány, prokázaly v době jízdy koncentraci alkoholu v krvi 1,22 promile. Následně v supermarketu XY odcizil láhev červeného vína a dvě plechovky Bacardi-Cola v celkové hodnotě 10,27 euro, které bez zaplacení odnesl z obchodu, aby je následně zkonzumoval.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení pro jednání, v němž jsou v případě M. K. spatřovány pod body 1) – 3) trestné činy nebezpečného ublížení na zdraví ve dvou případech ve vícečinném souběhu, vždy v jednočinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci, ve vícečinném souběhu s trestným činem poškození cizí věci, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to přinejmenším trestných činů poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku. S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, v němž je u M. K. spatřován pod bodem 4) trestný čin krádeže ve dvou případech, podle německého trestního zákona, když tento skutek spočívá v podstatě v tom, že: dne 11. 3. 2021 kolem 17:31 odcizil jízdní kolo poškozeného D. W. v hodnotě asi 50 euro, které bylo odemčené, opřené o zeď domu ve vnitrobloku XY v XY, a ujel na něm asi 300 metrů po ulici XY k supermarketu XY na adrese XY, kde kolo odstavil. Při odjezdu neměl v úmyslu kolo poškozenému vrátit, ale ponechal na náhodě, zda se kola ujmou další osoby, či zda bude poškozenému vráceno. Následně v supermarketu XY odcizil láhev červeného vína a dvě plechovky Bacardi-Cola v celkové hodnotě 10,27 euro, které bez zaplacení odnesl z obchodu, aby je následně zkonzumoval.
Lze konstatovat, že toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ze skutkových zjištění Obvodového soudu v Hofu vyplývá, že odsouzený svým jednáním způsobil celkem škodu ve výši 60,27 euro, tj. cca 1.578 Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 11. 3. 2021). Uvedeným jednáním tak nebyla způsobena škoda nikoli nepatrná, za kterou je ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku považována škoda dosahující částky nejméně 10.000 Kč, přičemž ani v jednom z popisovaných případů nebylo zjištěno, že by M. K. svým jednáním alternativně naplnil i jiný ze zákonných znaků (konkrétně jinou formu objektivní stránky) skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku. Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že se v daném případě jedná o tzv. speciální recidivu ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona v této části a za ně odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce zamítl.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku, porušil zájem na nedotknutelnosti obydlí a bezdůvodně, zvlášť zavrženíhodným způsobem zasáhl do fyzické integrity jiných osob. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se této dopustil více protiprávními útoky, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, je zřejmé, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu M. K., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 11 (jedenácti) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu