11 Tcu 50/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. května 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. P., rozsudky 1) Okresního soudu v Cravinhos, Brazílie, ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 158/99, pro trestný čin loupeže podle čl. 157 odst. 2, část I., II. a V. trestního zákoníku Brazílie, k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, dvou měsíců a dvaceti dnů, a 2) Okresního soudu v Itapecerica da Serra, Brazílie, ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 275/99, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Sao Paulu, Brazílie, ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 8511, č. 1308325/9, pro trestný čin loupeže podle čl. 157 odst. 2, část I., II. a V. a čl. 70 trestního zákoníku Brazílie, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, sedmi měsíců a čtrnácti dnů.
Výše označenými rozsudky brazilských soudů byl A. P. uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Brazílie. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemských soudů dopustil v podstatě tím, že 1) dne 30. 4. 1999 okolo 01:30 hod. na silnici A., u kilometru 295, ve směru na hlavní město B., společně s dalšími osobami hrozbou použití revolveru donutili A. A., řidiče nákladního auta zn. Mercedes Benz, s přívěsem zn. FNV FRUERALF, (v hodnotě 29.000 reálů), vezoucího náklad obuvi v majetku firmy R. T., k zastavení, poté jej srazili na podlahu auta a s autem i s nákladem odjeli, přičemž A. P. odcizené auto řídil, a 2) dne 24. 3. 1999 kolem 23:00 hod., na silnici B., poblíže kilometru 306 v okrese I. d. S., B., společně s dalšími osobami se zmocnili vyhrožováním použití střelné zbraně majetku firmy D. d. O. A. L., a to tak, že přinutili A. I., řidiče nákladního auta zn. Mercedes Benz patřícího této firmě, k tomu, aby nákladní auto zastavil, poté ho z auta vyvedli ven a umístili do zavazadlového prostoru jiného vozu zn. Passat, se kterým přijeli na místo činu, a auto včetně nákladu odvezli pryč.
Za to byl odsouzen jednak k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, dvou měsíců a dvaceti dnů, jednak k dalšímu trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, sedmi měsíců a čtrnácti dnů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení brazilských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. P. se dopustil mimořádně závažné majetkové trestné činnosti. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem provedení činu (tj. spáchání činu v plánované součinnosti více osob a za použití střelné zbraně), jakož i opakovaným pácháním trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byly mu uloženy dva velice citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík