11 Tcu 50/2023-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. H., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Wels, Rakouská republika, ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 37 Hv 118/21i, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu Wels, Rakouská republika, ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 37 Hv 118/21i, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. H. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným přečinem těžké krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 1 bod 1 a bod 3 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 (osmnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Wels se M. H. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
v níže uvedených časech na dále uvedených místech v úmyslné součinnosti s L. Š., popř. s P. K. odcizili dále uvedeným osobám s úmyslem přivlastněním neoprávněně obohatit sebe nebo nějakou třetí osobu cizí movité věci v celkové hodnotě přesahující částku 5.000 EUR, avšak nepřesahující částku 50.000 EUR nebo 300.000 EUR, částečně vstupem do uzavřeného prostoru, jakož i částečně překonáním blokovacího zařízení, a to konkrétně
1) dne 31. 7. 2021 v obci XY jedno elektrokolo zn. Canyon v hodnotě cca 4.271,75 EUR a jedno elektrokolo zn. Merida v hodnotě cca 5.051,84 EUR poškozených K. a H. H., a sice vypáčením zámku na jízdní kola;
2) dne 31. 7. 2021 v obci XY jeden elektrický skútr v hodnotě cca 482,- EUR poškozeného A. S., a sice přelezením elektrického zahradního plotu.
3. Dne 23. 3. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Wels, Rakouská republika, ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 37 Hv 118/21i, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě M. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený dvěma dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr.
zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil jím větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč]. Oboustranná trestnost jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným citovaným rozsudkem Zemského soudu Wels, je přitom dána též bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen i potrestán.
Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 25 T 84/2020, který nabyl právní moci dne 27. 11. 2020 uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr.
zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let, tedy do 27. 11. 2023. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, jakož i celkovou výší škody, kterou svým jednáním způsobil a která významným způsobem přesahuje minimální hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Současně nelze pominout, že se odsouzený dotčené trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v průběhu (resp. nedlouho po začátku běhu) zkušební doby podmíněného odsouzení za předchozí majetkovou trestnou činnost, za kterou byl odsouzen výše citovaným byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 25 T 84/2020. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována rovněž jeho bohatou trestní minulostí, ježto byl na území České republiky v minulosti opakovaně (celkem dvacet jedenkrát) soudně trestán, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2014 až 2019 dopustil celkem ve třinácti případech další trestné činnosti, a to opět převážně majetkového charakteru, i na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Wels, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. H. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu