11 Tcu 51/2025-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky S. P., rozsudkem Tříčlenného Odvolacího soudu pro zločiny v Thrákii, Řecká republika, ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 311/2013, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Tříčlenného Odvolacího soudu pro zločiny v Thrákii, Řecká republika, ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 311/2013, který nabyl právní moci téhož dne, byl S. P. (dále též jen “odsouzený”) uznán vinným trestným činem podněcování k dovozu omamné látky podle článků 1, 8, 12, 13, 14, 16, 17, 18, 26 odst. 1, 27, 46 odst. 3, 51, 52, 53, 54, 57, 59, 60, 61, 76, 79, 80 a čl. 4 odst. 1a Tab. 1 čl. 5, čl. 5 odst. 1 písm. a) řeckého zákona č. 1729/1987 v platném znění (čl. 20 řeckého zákona č. 4139/2013). Za to byl odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let, dále k peněžitému trestu ve výši 100.000 eur a trestu odnětí občanských práv na dobu deseti let.
2. Podle skutkových zjištění Tříčlenného Odvolacího soudu pro zločiny v Thrákii se S. P. výše uvedené drogové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
v Ústí nad Labem v České republice počátkem měsíce června roku 2001 úmyslně navedl další osoby ke spáchání trestného činu, kterého se dopustili, a sice přiměl M. L. a B. P. k rozhodnutí tím, že jim poskytl peněžité odměny, a sice 2.500 německých marek prvnímu z nich a 2.000 německých marek druhé z nich, aby na řecké území dovezli omamnou látku, což výše uvedené osoby učinily. Konkrétně výše uvedení pachatelé na podle Celního úřadu Kipoi (okres Evros) dne 20. 6. 2001 kolem 06:30 hod. společně dovezli na řecké území ze zahraničí, konkrétně z Turecka, omamnou látku, která působí na centrální nervovou soustavu a způsobuje závislost, konkrétně heroin o celkové hmotnosti třicet dva kilogramů a dvě stě gramů (32.200 g) v bezprostředním obalu, který byl zabalen v šedesáti dvou balíčcích, které pečlivě ukryli ve speciálně zhotovené skrýši ze železného plechu mezi nádrží na pohonné hmoty a zadními sedadly osobního motorového vozidla ve vlastnictví M. L. tov. zn. MERCEDES 230 E, registrační značky XY, který řídil M. L. a jako spolujezdec v něm seděla B. P.
3. Dne 14. 7. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Tříčlenného Odvolacího soudu pro zločiny v Thrákii, Řecká republika, ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 311/2013, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě S. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že S. P. je občanem České republiky, byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů dne 28. 4. 2022 (viz č. l. 9 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění Tříčlenného Odvolacího soudu pro zločiny v Thrákii totiž jednoznančně vyplývá, že odsouzený v daném případě ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech (nejméně na území České republiky, Turecka a Řecka) neoprávněně (tj. bez jakéhokoli povolení) dovezl na území Řecké republiky, a to zjevně za účelem její další distribuce třetím osobám, omamnou látku heroin v celkovém množství 32.200 gramů. Odsouzený přitom daný čin spáchal ve velkém rozsahu, tj. podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v množství větším než 1.500 gramů dané látky (heroinu). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený S. P. se dopustil úmyslné trestné činnosti obecně nebezpečné, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována především celkovým množstvím omamné látky, se kterým za účelem dosažení vlastního obohacení nakládal, když nelze pominout, že se v daném případě jednalo o množství 32.200 gramů heroinu, tedy o množství, které významným způsobem (více než jednadvacetkrát) přesáhlo minimální hranici velkého rozsahu, která v případě heroinu podle výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., činí 1.500 gramů této látky. Současně nelze přehlédnout ani bohatší trestní minulost odsouzeného. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů totiž jasně plyne, že odsouzený byl v rozmezí let 1995 až 2003 na území České republiky již celkem sedmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně drogové trestné činnosti, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tedy plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, přičemž ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, odsouzenému nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Tříčlenného Odvolacího soudu pro zločiny v Thrákii, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti let doplněný peněžitým trestem ve výši 100.000 eur a trestem odnětí občanských práv na dobu deseti let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení S. P. příslušným soudem Řecké republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 8. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu