11 Tcu 52/2023-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 4. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. H., nar. XY v XY, rozsudkem Obvodového soudu Burg, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 21b Ls 113 Js 12637/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Stendal, Spolková republika Německo, ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 510 Ns (113 Js 12637/15) 89/15 a rozsudkem Obvodového soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. sp. zn. 23 Ds – 457 Js 26621/15 23 Ds 107/16, a to ve spojení s usnesením Obvodového soudu Burg, Spolková republika Německo, ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 21b Ls-113 Js 12637/15, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II./A Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. H., nar. XY v XY, rozsudkem Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 921 Ds 278/15, a to pro trestné činy krádeže a úmyslné opilosti v provozu podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, ve spojení s usnesením Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 433 Js 15529/15 921 Ds 278/15, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku) a 2 (dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II./B Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky P. H., nar. XY v XY, rozsudkem Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 921 Ds 278/15, a to pro trestný čin nedovoleného vzdálení se z místa nehody podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, a ohledně jeho odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 23 Ds 295/15, a to pro trestný čin podvodu podle přílušných ustanovení německého trestního zákona, ve spojení s usnesením Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 433 Js 15529/15 921 Ds 278/15, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců, se zamítá.
III. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. H., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 035 HV 135/2019f, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 131 Bs 344/19d, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
I. Rozsudkem Obvodového soudu Burg, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 21b Ls 113 Js 12637/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Stendal, Spolková republika Německo, ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 510 Ns (113 Js 12637/15) 89/15, který nabyl právní moci dne 10. 2. 2017, byl P. H. uznán vinným trestnými činy těžké krádeže s následným užitím násilí nebo pohrůžky násilí v jednočinném souběhu s nebezpečným ublížením na těle a s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění, krádeže v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění a podvodu v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění podle § 242 odst. 1, § 252, § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 bod lc, § 223 odst. 1, § 224 odst. 1 bod 2, § 263 odst. 1, § 52, § 53, § 69a, § 69b odst. 1 německého trestního zákona a § 21 odst. 1 bod 1 německého zákona o silniční dopravě. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: a) dne 21. srpna 2015 v dopoledních hodinách se odsouzený nacházel ve vesnici XY, ve vzdálenosti 5 km od obce XY. V 10.30 hod. na ulici XY uviděl ve vjezdu na pozemek na XY osobní motorové vozidlo VW Caddy společnosti Deutsche Post Fleet GmbH Bonn, reg. zn. XY, které tam zaparkoval poštovní doručovatel Ch. B., který vystoupil, aby zkontroloval adresu a nechal vozidlo stát s neuzamčenými dveřmi u řidiče, jakož i s klíčkem zasunutým v zapalování.
Odsouzený, který při míjení vozidla toto zjistil, situace využil a s vozidlem vyjel z vjezdu na pozemek zpět na ulici XY. Svědek B., který byl přibouchnutím dveří u řidiče a nastartováním motoru upozorněn, běžel ke svému vozidlu. Postavil se před kapotu motoru vozidla stojícího již na ulici XY a křičel na odsouzeného, aby vozidlo nechal být a běžel ke dveřím řidiče a otevřeným bočním oknem se pokusil dostat rukou ke klíčku zapalování. Odsouzený, který chtěl zabránit tomu, aby B. získal klíček zapalování a vozidlo mu opět vzal, zařadil zpáteční rychlost a odjel s Ch.
B., který se nakláněl dovnitř vozidla, pryč s úmyslem, že ho setřese. Poté značnou rychlostí couval po ulici XY, zatímco byl B., který se pevně držel volantu a horní hrany střechy, částečně smýkán, částečně běžel vedle vozidla. Odsouzený byl srozuměn s tím, že se B. již nemůže držet nebo že ho setřese díky rychlosti vozidla, a že přitom kvůli pádu na vozovku nebo kvůli přejetí levým předním kolem utrpí vážná zdravotní poškození. Navíc neměl odsouzený žádné řidičské oprávnění, které by ho opravňovalo k řízení motorových vozidel.
Ačkoli se stále díval dozadu, přehlédl během couvání svědka U. S., který přijížděl po ulici XY. S. se pokusil poštovnímu autu, které jelo proti němu, vyhnout a najel na pravý okraj silnice. Tam bylo jeho jízdní kolo sevřené mezi pravou zadní pneumatikou poštovního auta a hranou obrubníku a on byl z jízdního kola vymrštěn, přičemž si při pádu na navazující zelený pás přivodil lehká poranění. Jízdní kolo bylo značně poškozeno. Odsouzený o několik metrů dál ztratil kontrolu nad vozidlem, jel s B., který stále ještě visel na straně řidiče, doprava přes boční pruh a zastavil se u zdi obytného domu pana H.-H.
D., který náleží k pozemku XY. B. poté odsouzeného zadržel ve vozidle až do příjezdu přivolaných příslušníků policie. Ch. B. tímto incidentem utrpěl odřeniny na pravém bérci a na obou kolenních kloubech, jakož i natržení ramene. Na vozidle VW Caddy vznikla totální škoda, obnova zdi domu poškozeného D. vyžadovala náklady ve výši přibližně 12.000 euro,
b) po svém výslechu a propuštění se dne 21. srpna 2015 dostal do vesnice XY vzdálené od XY přibližně 14 km. Zde v době mezi 17:00 a 18:00 hod. objevil v areálu závodu firmy G. osobní motorové vozidlo Opel Combo s reg. zn. XY, ve vlastnictví paní S. B., které tam odstavil svědek K. B., který ve vozidle na sedadle řidiče nechal ležet svou peněženku obsahující cca peněžní hovotost vyšší než 8 euro, a klíček v zapalování, neuzamkl ani dveře řidiče a šel do administrativní budovy.. Toho odsouzený využil, vozidlo nastartoval a odjel jím pryč v úmyslu se dostat do Rostocku, ačkoli nevlastnil řidičské oprávnění, které by ho bylo opravňovalo k řízení motorového vozidla. Svědek B. zjistil ztrátu svého vozidla o něco později, a odcizení vozidla neprodleně nahlásil policii. S. B. obdržela vozidlo zpět následujícího dne s lehkými poškozeními motoru. K. B. dostal svou peněženku zpět bez peněz,
c) odsouzený, aniž vlastnil řidičské oprávnění, které by ho opravňovalo k řízení motorových vozidel, odjel z obce XY odcizeným vozidlem Opel Combo směrem na XY, kam přijel v 19:30 hod. Zde zjistil, že ve vozidle dochází pohonné látky. Proto jel do areálu čerpací stanice Esso nacházející v ulici XY v obci XY, v níž pracovala svědkyně H. V. U výdejního stojanu č. 6 natankoval do vozidla dieselovou pohonnou látku v hodnotě 39,39 euro. Pracovnice čerpací stanice připustila tankování v samoobslužném provozu, protože vycházela z toho, že odsouzený naplněnou pohonnou látku také zaplatí, což však neměl v úmyslu a bez zaplacení odjel vozidlem Opel Combo z areálu čerpací stanice pryč. Protože svědkyně V. sdělila policii registrační značku a popis osobního motorového vozidla, následně příslušník policie J. F. odsouzeného dostihl a zadržel. Ze vzorku krve odebraného ve 21:03 hodin vyplynula koncentrace alkoholu v krvi odsouzeného ve výši 2,03 promile.
Dále byl odsouzený P. H. rozsudkem Obvodového soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 23 Ds – 457 Js 26621/15 23 Ds 107/16, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2016, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 242 odst. 1 německého trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. H. dopustil této trestné činnosti v podstatě tím, že: dne 4. 8. 2015 v době mezi 07:45 a 10:00 hod. se odsouzený a pozdější poškozený M. L., kteří společně pracovali, nacházeli na klinice pro matku a dítě na adrese XY v obci XY, kde prováděli úklidové práce. Odsouzený tuto příležitost využil k tomu, že odcizil klíček od vozidla svědka L. z peněženky, kterou si odložil v prostorách kliniky, a za použití klíče vozidlem svědka L., osobním motorovým vozidlem Mazda 6, reg. zn. XY, odsud odjel. Nakonec jej ponechal otevřený a s otevřeným okénkem volně přístupný v Berlíně.
Usnesením Obvodového soudu Burg, Spolková republika Německo ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 21b Ls-113 Js 12637/15, který nabyl právní moci dne 10. 2. 2017, bylo na základě shora citovaných pravomocných rozhodnutí Obvodového soudu Burg, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 21b Ls 113 Js 12637/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Stendal, Spolková republika Německo, ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 510 Ns (113 Js 12637/15) 89/15 a Obvodového soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. sp. zn. 23 Ds – 457 Js 26621/15 23 Ds 107/16, rozhodnuto o sloučení postupně uložených trestů do celkového úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 9 (devíti) měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Burg, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 21b Ls 113 Js 12637/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Stendal, ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 510 Ns (113 Js 12637/15) 89/15, ohledně skutků v nichž jsou spatřovány trestné činy těžké krádeže s následným užitím násilí nebo pohrůžky násilí v jednočinném souběhu s nebezpečným ublížením na těle a s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění, krádeže v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění a podvodu v jednočinném souběhu s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku, pokusu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Rostock, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 23 Ds – 457 Js 26621/15 23 Ds 107/16, ohledně skutku v němž je spatřován, trestný čin krádeže, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku.
Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. H. se pro svůj prospěch dopustil trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení a množstvím spáchaných skutků. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Rozsudkem Obvodového soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 457 Js 11533/15 23 Ds 295/15, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 263 odst. 1, § 47 odst. 1, § 56 odst. 1 německého trestního zákona. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: dne 15. 4. 2015 v 17:20 hod. v pohostinství „XY“, XY v XY objednal a zkonzumoval jídla, nápoje a cigarety v celkové hodnotě 30,30 euro, čímž nepravdivě dával najevo, že je ochoten a schopen útratu zaplatit. Ve skutečnosti, jak věděl nebyl ochoten ani schopen účet zaplatit.
Dále byl rozsudkem Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 433 Js 15529/15 921 Ds 278/15, který nabyl právní moci 18. 8. 2016, uznán vinným trestnými činy krádeže, nedovoleného vzdálení se z místa nehody a úmyslné opilosti v provozu podle § 142 odst. 1 bod l, odst. 5, § 242 odst. 1, § 316 odst. 1, § 53, § 69a německého trestního zákona. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: 1. dne 17. 4. 2015 ve 12.16 hod. přišel do objektu truhlářství XY v průmyslové zóně XY č. XY v XY, kde vnikl do tam odstaveného a neuzamčeného osobního motorového vozidla Mercedes-Benz, reg. zn. XY, v němž byl zasunutý i klíček od zapalování, a osobním automobilem odtud odjel,
2. výše odcizeným osobním automobilem přijel do XY, kde zaparkoval na parkovišti společnosti B.-M., XY. Když odtud v 15.50 hod. odjížděl, narazil při couvání na stojan na jízdní kola proti mezeře k parkování, čímž způsobil věcnou škodu ve výši cca 150 euro ulomením trubky stojanu na kola. Ačkoli srážku se stojanem na jízdní kola zpozoroval, aniž by vystoupil, odjel odtud pryč, aby se vyhnul uhrazení jím způsobené věcné škody,
3. poté, co požil takové množství alkoholických nápojů, že vzorek krve, který mu byl odebrán v den spáchání trestného činu, ve 20.24 hodin, obsahoval 1,91 mg/g (1,91 promile) alkoholu, jel přesto osobním automobilem, který odcizil v den spáchání trestného činu v XY, s reg. zn. XY, v době mezi 18.22 hod. a 18.55 hod. po dálnici 10 v katastrálním území XY, v oblasti dálničního trojúhelníku XY, ačkoli mu bylo známo, že z důvodu předtím požitého alkoholu nesmí vozidlo řídit.
Usnesením Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 433 Js 15529/15 921 Ds 278/15, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2017, bylo na základě shora citovaných pravomocných rozhodnutí Obvodového soudu Rostock, Spolková republika Německo, ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 23 Os 295/15 a Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 921 Ds 278/15, rozhodnuto o sloučení postupně uložených trestů do celkového úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že ohledně těchto odsouzení jsou jen částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. H. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Rostock, ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 457 Js 11533/15 23 Ds 295/15, jímž byl P. H. uznán vinným trestným činem podvodu, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutku, který nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku (ani jiného trestného činu) podle právního řádu České republiky. Celková výše obviněným způsobené škody nedosáhla hranice škody nikoli nepatrné ve smyslu § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. hranice 10.000 Kč), když odsouzený způsobil škodu ve výši 30,30 euro, tj. cca 741 Kč.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Güstrow, Spolková republika Německo, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 433 Js 15529/15 921 Ds 278/15, ohledně skutků, v nichž je spatřován v bodě 1) trestný čin krádeže a v bodě 3) trestný čin úmyslné opilosti v provozu, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti není splněna v případě skutku, ve kterém je v jednání odsouzeného P. H. v bodě 2) spatřován trestný čin nedovoleného vzdálení se z místa nehody, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, spočívající v podstatě v tom, že poté, co odcizeným osobním automobilem (bod ad 1.) přijel do XY, kde zaparkoval na parkovišti společnosti B.-M., XY. Když odtud v 15.50 hod. odjížděl, narazil při couvání na stojan na jízdní kola proti mezeře k parkování, čímž způsobil věcnou škodu ve výši cca 150 euro, ulomením trubky stojanu na kola. Ačkoli srážku se stojanem na jízdní kola zpozoroval, odjel odtud pryč, aniž by vystoupil, aby se vyhnul uhrazení jím způsobené věcné škody,
Lze konstatovat, že toto jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu podle trestního zákona České republiky, když v úvahu přicházející posouzení jako trestného činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje způsobení škody nikoli nepatrné (tj. 10 000 Kč), což škoda ve výši 150 euro nepředstavuje.
Proto Nejvyšší soud zamítl návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ve výše uvedených částech a za ně odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.
V posuzované věci jsou jinak dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. H. se pro svůj prospěch dopustil trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů rovněž vyplynuly jeho výrazné sklony k páchání majetkové trestné činnosti. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na toto odsouzení P. H. v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti částečně vyhověl a přitom rozhodl tak, že část trestu u P. H., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
III. Rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 035 HV 135/2019f, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 131 Bs 344/19d, který nabyl právní moci dne 11. 2. 2020, byl P. H. uznán vinným přečinem těžké, profesionálním způsobem za účelem výdělku spáchané krádeže podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 130 odst. 1 první případ, § 15 rakouského trestního zákona. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
I. dne 13. 9. 2019 ve Vídni odcizil z prodejní pobočky supermarketu Interspar jednu krabičku Toffifee, banány, salám a vodku v celkové hodnotě ve výši 18,56 euro tak, že zboží vzal z regálů, uschoval je do svého batohu, který si přinesl s sebou, popř. do kapes u kalhot, a obchod opustil bez zaplacení. Během činu však byl zpozorován prostřednictvím kamerového monitoringu, přičemž po projití pokladní zónou mimo obchod byl zastaven, a zůstalo tak toliko u pokusu;
II. dne 19.09.2019 1/ na nezjištěném místě v oblasti obce XY dosud nezjištěné osobě odcizil neuzamčené odstavené jízdní kolo v přibližné hodnotě 100 euro,na kterém odjel,
2/ v obci XY odcizil panu L. P. neuzamčenou, se zasunutým klíčkem zapalování, malou dodávku zn. Peugeot Boxer v aktuální hodnotě 15.000 euro, jakož i v ní uschované profesionální elektronické nářadí, a to anténní měřicí přístroj v hodnotě 400 euro, tři vrtací kladiva značky Hilti, 6 kusů akumulátorů značky Hilti, čtyři akumulátorové vrtačky, jednu nožovou pilku, jednu pilu ocasku, jeden univerzální měřicí přístroj a řemeslnický materiál v celkové hodnotě dalších 15.000 euro, a to tak, že poté, co zpozoroval, že řidič vozidla odstavil své vozidlo na veřejné silnici u levého okraje vozovky a na krátkou chvíli vystoupil, odsouzený toho využil a vozidlem odjel,
III. dne 23. 9. 2019 v obci XY, odcizil M. L. a A. S. osobní motorový automobil zn. Mercedes Benz A 160 v hodnotě přibližně 1.500 euro, jakož i v něm uschovanou peněžitou hotovost ve výši 98 euro, a to tak, že motorové vozidlo, které bylo neuzamčené, se zasunutým klíčem zapalování odstavené na veřejném parkovišti, toto uvedl do provozu a odjel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona (viz výše).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu konkrétně vyplývá, že odsouzený P. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. H. se pro svůj prospěch dopustil trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud v tomto směru návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 4. 2023
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu