11 Tcu 52/2024-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. S., rozsudkem Obvodového soudu ve Friedbergu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 40a Ls 405 Js 9553/21, se zahrnutím trestu z rozsudku Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 944 Ls 5220 Js 205681/21, a to pro trestný čin krádeže vloupáním do soukromého bytu, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) roků, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky L. S., rozsudkem Obvodového soudu ve Friedbergu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 40a Ls 405 Js 9553/21, se zahrnutím trestu z rozsudku Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 944 Ls 5220 Js 205681/21, a to pro trestný čin krádeže se zbraní, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, a tomu odpovídající část trestu v trvání 3 (tří) měsíců, se zamítá.
Rozsudkem Obvodového soudu ve Friedbergu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. sp. zn. 40a Ls 405 Js 9553/21, který nabyl právní moci téhož dne, byl L. S. uznán vinným trestným činem krádeže se zbraní a krádeže vloupáním do soukromého bytu podle § 244 odst. 1 bod 1a, odst. 3, odst. 4, § 242 odst. 1, § 74, § 73d, § 73c, § 73 a § 53 německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 944 Ls 5220 Js 205681/21, který nabyl právní moci téhož dne, v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen, a to pro trestný čin přechovávání omamných látek v množství větším než malém.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu ve Friedbergu, Spolková republika Německo, se odsouzený L. S., v úmyslu si trestnou činností financovat svou drogovou závislost, této dopustil tím, že:
1) dne 21. 1. 2021 kolem 14:30 hod. se nacházel v pobočce obchodu se zlevněným zbožím na adrese XY v XY. Protože v té době se mu nedostávalo finančních prostředků, neboť byl závislý na heroinu, v obchodě do batohu uschoval zboží v hodnotě 45,98 euro, které neměl v úmyslu zaplatit. Mezi tímto zbožím byla i powerbanka zabalená v plastikovém obalu a kartonu, jejíž obal se pokoušel nastřihnout červeným nožem, který měl připraven k použití v levé kapse od kalhot. S věcmi uloženými v batohu se pak odsouzený vydal k pokladně, kde však na pokladní pás položil pouze několik plechovek piva. Poté, co tyto plechovky zaplatil a chtěl obchod opustit, jej však zastavila zaměstnankyně obchodu – svědkyně E., která si jeho chování již dříve povšimla a s dalším zaměstnancem jej vyzvali, aby batoh otevřel, což učinil, a odcizené zboží vrátil,
2) dne 3. 7. 2021 v podvečer, vnikl otevřeným oknem do bytu užívaného jeho bývalou pronajímatelkou na adrese XY v XY, v úmyslu odcizit zde cennosti, o nichž se domníval, že by se tam mohly nacházet. Následně je chtěl prodat a z výdělku financovat svou drogovou závislost. Poté, co prohledal skříně v ložnici, nalezl v šatní skříni peněženku, ze které odcizil 500 euro, a byt opustil.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. S. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie).
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu ve Friedbergu, Spolková republika Německo pro jednání, v němž je v případě L. S. spatřován pod bodem 2) trestný čin krádeže vloupáním do soukromého bytu, podle příslušných ustanovení německého trestního zákona, v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku.
Podmínka oboustranné trestnosti činu je pak splněna i ohledně odsouzení jmenovaného rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 944 Ls 5220 Js 205681/21, pro skutek, v němž je spatřován trestný čin přechovávání omamných látek v množství větším než malém, podle německého trestního zákona a německého zákona o nakládání s omamnými prostředky, kterého se L. S. dopustil tím, že: dne 17. 1. 2021 kolem 18:10 hod. na hlavním nádraží ve XY, u sebe přechovával 27,87 g směsi heroinu, který byl určen pro vlastní potřebu. Droga, která byla v rámci policejní kontroly nalezena a zajištěna, vykazovala obsah heroinového hydrochloridu ve výši 8,4 procent, tedy 2,34 gramů. Odsouzený přitom věděl, že nemá povolení k tomu, aby přechovával omamné látky.
I v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku. V tomto rozsahu jsou tedy splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě odsouzení rozsudkem Obvodového soudu ve Friedbergu, Spolková republika Německo pro jednání, v němž je u L. S. spatřován pod bodem 1) trestný čin ozbrojené krádeže, podle německého trestního zákona, když tento skutek spočívá v podstatě v tom, že: „dne 21. 1. 2021 kolem 14:30 hod. se nacházel v pobočce obchodu se zlevněným zbožím na adrese XY v XY. Protože v té době se mu nedostávalo finančních prostředků, neboť byl závislý na heroinu, v obchodě si do batohu uschoval zboží v hodnotě 45,98 euro, které neměl v úmyslu zaplatit. S věcmi uloženými v batohu se pak odsouzený vydal k pokladně, kde však na pokladní pás položil pouze několik plechovek piva. Poté, co plechovky zaplatil a chtěl obchod opustit, jej však zastavila zaměstnankyně obchodu – svědkyně E., která si jeho chování již dříve povšimla a s dalším zaměstnancem jej vyzvali, aby batoh otevřel, což učinil, a odcizené zboží vrátil“.
Lze konstatovat, že toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ze skutkových zjištění Obvodového soudu ve Friedbergu vyplývá, že odsouzený svým jednáním způsobil celkem škodu ve výši 45,98 euro, tj. cca 1.202 Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 21. 1. 2021). Uvedeným jednáním tak nebyla způsobena škoda nikoli nepatrná, za kterou je ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku považována škoda dosahující částky nejméně 10.000 Kč, přičemž nebylo zjištěno, že by L. S. svým jednáním alternativně naplnil i jiný ze zákonných znaků (konkrétně jinou formu objektivní stránky) skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku. Z obsahu spisového materiálu rovněž nevyplývá, že se v daném případě jedná o tzv. speciální recidivu ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu v trvání 3 (tří) měsíců zamítl.
V posuzované věci jsou pak dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. S. se pro svůj prospěch jednak dopustil jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku, jednak porušil zájem na nedotknutelnosti obydlí. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení. Současně se dopustil drogového deliktu, a to přechováváním vysoce škodlivé psychotropní látky – heroinu. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu L. S., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu