11 Tcu 53/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6174/00, a to pro trestné činy pašování cizinců ve čtyřech případech, v jednom případě s odporem vůči úřední osobě provádějící výkon rozhodnutí ve dvou právně souběžných případech podle § 92 odst. 1 č. 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, § 52, § 53, § 113 odst. 1, odst. 2 č. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6174/00, jenž nabyl právní moci dne 9. 10. 2000, byl P. L. uznán vinným pro trestné činy pašování cizinců ve čtyřech případech, v jednom případě s odporem vůči úřední osobě provádějící výkon rozhodnutí ve dvou právně souběžných případech podle § 92 odst. 1 č. 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, § 52, § 53, § 113 odst. 1, odst. 2 č. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že:
2. Dne 2. 6. 2000 asi ve 3.00 hodiny, v oblasti H., jako pěší převaděč propašoval
5 cizích státních příslušníků asijského původu, kteří, jak mu bylo známo, nevlastnili žádné povolení k pobytu v Německu, opět přes zelenou hranici z České republiky do Spolkové republiky Německo, kde na dohodnutém místě byli odvezeni další osobou a dále přepraveni do vnitrozemí. Za úspěšné propašování tří dospělých a dvou nezletilých Asijců obdržel obžalovaný přislíbenou převaděčskou odměnu ve výši
800,- DM.
3. Dne 11. 6. 2000 v pozdních večerních hodinách, v oblasti R., jako pěší převaděč nelegálně propašoval 5 afghánských státních příslušníků, totiž 4 dospělé a 1 nedospělé dítě, kteří, jak obžalovaný věděl, nevlastnili žádné povolení k pobytu v Německu a s obejitím míst pohraniční kontroly přes zelenou hranici z Čech do Německa. 5 Afghánců pak na německé straně odvezli osobními vozy odděleně stíhaní
R. N. a J. S., krátce na to však byli na silnici A 93 u R. zadrženi. Za toto převedení neobdržel žádnou převaděčskou odměnu.
4. Dne 22. 6. 2000 krátce po půlnoci, v oblasti H., převedl jako pěší převaděč nelegálně přes německou hranici z Čech do Spolkové republiky Německo opět 5 afghánských státních příslušníků, kteří, jak věděl, nevlastnili žádné německé vízum. Když pak byli obžalovaní a pašované osoby asi 1 km za hraničním přechodem zadrženi dvěma policejními úředníky ochrany spolkových hranic a jimi nasazeným ovčáckým psem jako služebním psem, rozběhl se obžalovaný směrem k českým hranicím, přičemž asi ve 2.00 hodiny vyslal třikrát po sobě výstřely z poplašného revolveru, ráže 9 mm, značka Le Petit RG 59, č. 0250821, ve směru policejních úředníků a služebního psa, kteří jej pronásledovali, ze vzdálenosti pokaždé 20 až 30 m, aniž by úředníky a ovčáckého psa ohrozil anebo i jen chtěl ohrozit, aby zabránil svému zadržení. Obžalovaný však mohl být dne 22. 6. 2000 asi ve 2.20 hodin přibližně 10 m před německo-českou zelenou hranicí služebním psem zastaven a ihned mohl být policejními úředníky zadržen. Pět ilegálně přicestovalých Afghánců bylo dne 22. 6. 2000 ve 2 hodiny 47 minut zadrženo a vráceno do České republiky a obžalovaný neobdržel žádnou převaděčskou odměnu.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. L. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje
i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík