11 Tcu 53/2024-28
USNESENÍ
11 Tcu 53/2 Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. P., rozsudkem Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 29 Hv 39/2020h, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 29 Hv 39/2020h, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2022 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl P. P. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem loupeže s přitěžujícími okolnostmi podle § 142 odst. 1, § 143 odst. 1 druhý případ rakouského trestního zákoníku (StGB), dále trestným činem únosu spojeného s vydíráním podle § 102 odst. 1 věta první rakouského trestního zákoníku (StGB) a trestným činem žhářství podle § 169 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a šesti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Salzburgu se odsouzený P. P. shora uvedené trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že:
společně s obviněným B. Š. a další dosud neznámou osobou 1) A. L. J. a P. J. s násilím proti druhé osobě a pohrůžkou bezprostředního ohrožení života nebo zdraví (§ 89 StGB) za použití zbraně, konkrétně stříbrné pistole ráže 7,65 mm Browning, odcizili a pohrůžkami si vynutili vydání cizích movitých věcí, a to šperků, drahých kamenů a zlatých mincí v celkové hodnotě 150.500 EUR, v úmyslu se jejich zmocněním nezákonně obohatit, a to tak, že v maskách vtrhli do domu výše uvedených osob, poté P. J. začali mlátit a kopat, následně P. J., A. L. J. a AA. M. M. C. svázali, poté požadovali, aby A. L. J. otevřela trezor v domě a donutili ji k jeho otevření, načež odcizili cennosti v něm uložené i nacházející se jinde v domě, přičemž ještě před odchodem z domu konkludentně naznačili možnost použití zbraně a tím, že před ním drželi zbraň, čímž donutili P. J., aby nastoupil do zavazadlového prostoru svého vozidla, aby mohli odvézt cennosti;
2) P. J. a A. M. M. C. poté, co nebezpečným vyhrožováním, konkrétně držením pistole Browning ráže 7,65 mm, získali jejich souhlas, unesli tak, že je odvezli z domu rodiny J. v motorovém vozidle tov. zn. Audi A7 s registrační značkou XY, a to hned po jednání uvedeném v bodě 1), aby tím donutili A. L. J. vydat se do klenotnictví rodiny N. na adrese XY, XY, a dát všechny šperky, drahé kameny a zlaté hodinky, které se tam nacházely, do tašky a poté je uložit do svého neuzamčeného vozidla (§ 5 odst. 2 StGB);
3) unesli nezletilou AAAAA (pseudonym), nar. XY, a nezletilou BBBBB (pseudonym), nar. XY, tak, že uvedené osoby odvezli z domu rodiny J. v motorovém vozidle tov. zn. Audi A7 s registrační značkou XY, a to hned po jednání uvedeném v bodě 1), aby tím donutili A. L. J. vydat se do klenotnictví rodiny N. na adrese XY, XY, a dát všechny šperky, drahé kameny a zlaté hodinky, které se tam nacházely, do tašky a poté je uložit do svého neuzamčeného vozidla (§ 5 odst. 2 StGB);
4) způsobili požár na cizím vlastnictví bez souhlasu majitele, a to v obytném domě P. J. a A. L. J. v XY, XY, tím, že na několika místech v domě rozlili benzín, položili na něj oděvy a zapálili je, v důsledku čehož byl obývaný byt v přízemí zničen rozsáhlým požárem, jehož rozsah bylo obtížné nebo nemožné zvládnout ve smyslu uvolnění přírodní síly mimo lidskou kontrolu, a oheň se v důsledku obrovského žáru rozšířil na fasádu domu.
3. Dne 14. 6. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Salzburgu, Rakouská republika, ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 29 Hv 39/2020h, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2022, ve vztahu k osobě P. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený P. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (viz jednání popsané pod bodem 1.), zvlášť závažného zločinu braní rukojmí podle § 174 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c), odst. 3 tr. zákoníku (viz jednání popsané pod body 2. a 3.) a zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (viz jednání popsané pod bodem 4.), to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění rakouského soudu je totiž zřejmé, že v rámci jednání popsaného pod bodem 1. odsouzený společným jednáním s další osobou proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a tímto činem způsobil značnou škodu, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč. V rámci jednání popsaného pod body 2. a 3. se pak společným jednáním s další osobou zmocnil více rukojmí, jimiž byly mimo jiné i děti (tedy podle § 126 tr. zákoníku osoby mladší osmnácti let), a hrozil, že je usmrtí anebo že jim způsobí újmu na zdraví nebo jinou vážnou újmu, s cílem donutit jiného, aby něco konal, přičemž daný čin spáchal v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000.000 Kč. V rámci jednání popsaného pod bodem 4. pak odsouzený společným jednáním s další osobou úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčinil požár a takovým činem způsobil škodu velkého rozsahu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000.000 Kč]. Z obsahu dotčeného rozhodnutí cizozemského soudu přitom jednoznačně plyne, že jednání odsouzeného popsané pod body 2. a 3. rozsudku Zemského soudu v Salzburgu tvoří z pohledu české právní úpravy jeden skutek a tedy i jeden trestný čin. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení jednotlivých činů, když nelze pominout mimo jiné fakt, že odsouzený svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných zvlášť závažných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1998 až 2008 byl na území České republiky celkem sedmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnost násilného charakteru, byť zčásti je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Z výše uvedeného tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Salzburgu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti let a šesti měsíců. V daném případě přitom nelze (s ohledem na okolnosti spáchaných skutků, jakož i počet sbíhajících se trestných činů a trestní minulost odsouzeného) vyloučit zákonnou možnost mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody postupem podle § 59 tr. zákoníku. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. P. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu