11 Tcu 54/2025-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 7. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, P. M., rozsudkem Odvolacího soudu v Patrasu, Řecká republika, ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 86/2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Rozsudkem Odvolacího soudu v Patrasu, Řecká republika, ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 86/2014, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. M. uznán vinným trestným činem napomáhání k neoprávněnému vstupu a pobytu podle článků 1, 12, 14, 16, 17, 18, 26 odst. 1a, 27 odst. 1, 46 odst. 1b, 51, 52, 53, 57, 60, 79, 80 trestního zákona Řecké republiky, za což byl odsouzen kromě jiného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. M. v součinnosti s odsouzeným R. N. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
v XY dne 4. července 2011, jako řidič dopravního prostředku, přijal do přepravy z území Řecka na území členského státu Evropské unie státního příslušníka třetí země, který neměl požadované cestovní doklady a tohoto činu se dopustil za účelem zisku. Konkrétně na výše uvedeném místě a v uvedené době jako řidič osobního automobilu s reg. zn. XY se spolujezdcem N. R., synem M. H., nechal nastoupit afghánského občana A. F., syna K., který měl u sebe a předložil odcizený český občanský průkaz č. XY, s cílem převézt ho do přístavu v XY, aby téhož dne odcestoval lodí do Itálie.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. i nadále aplikuje ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno Rejstříku trestů (zaznamenáno do jeho evidence). V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie), přičemž toto odsouzení bylo notifikováno Rejstříku trestů dne 22. 3. 2022 (viz č. l. 9 spisu). Odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. M. se pro svůj finanční prospěch podílel na ilegálním převozu cizího státního příslušníka bez požadovaných dokladů na území Evropské unie. Společenská škodlivost jeho činu je zvyšována i dalšími okolnostmi jejího spáchání, když P. M. pro nelegálně převáženého cizince opatřil odcizený občanský průkaz.
Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl též uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu