11 Tcu 56/2024-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2024 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. S., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 506 Hv 134/2018k, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 506 Hv 134/2018k, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2022, byl D. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem závažné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 2 ve spojení s odst. 1 č. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Korneuburgu se D. S. předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
dne 20. 3. 2018 ve XY, jako spolupachatel (§ 12 StGB) ve vědomé a záměrné spolupráci s odděleně stíhaným a již odsouzeným P. H. odcizil cizí movité věci v celkové hodnotě přesahující 5.000 EUR, konkrétně dva notebooky s příslušenstvím, dva disky, jeden digitální fotoaparát, jeden mobilní telefon, různé klíče, hotovost ve výši 20 EUR, různá zavazadla, šperky, mince a zlaté dukáty, jakož i dvoje pánské hodinky, a to ke škodě poškozené B. K. vloupáním do obydlí s úmyslem se přisvojením tímto předmětů neoprávněně obohatit, a to tak, že rozbil okno tohoto obytného domu, tím vnikl do obydlí, následně celý dům prohledal a jmenované věci odcizil.
3. Dne 20. 6. 2024 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 506 Hv 134/2018k, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2022, ve vztahu k osobě D. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. S. je občanem České republiky, který byl ve shora uvedeném případě odsouzen cizozemským soudem, přičemž dané odsouzení se týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr.
zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený společným jednáním s další osobou přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč]. Současně za užití násilí neoprávněně vnikl do obydlí jiného [tj. ve smyslu § 133 tr. zákoníku do domu či jiné prostory sloužící k bydlení, včetně příslušenství k nim náležejícím].
Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr.
zákoníku) jednak poté, co byl trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 1 T 6/2017, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2017, uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců, jehož výkon mu byl dne 17. 11. 2018 nařízen za současného zařazení jeho osoby do věznice s ostrahou. Současně se odsouzený shora uvedeného skutku dopustil poté, co byl dříve pravomocně uznán vinným trestným činem krádeže podle § 205 tr.
zákoníku rovněž trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 18 T 88/2017, rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 11. 2017, sp. zn. 21 T 22/2017, jakož i trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 14 T 2/2018. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout mimo jiné fakt, že odsouzený svým jednáním souběžně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2011 až 2019 byl na území České republiky celkem osmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. S. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu